Během hibernace se u zvířat drasticky sníží životní funkce, aby šetřila energii během nepříznivých podmínek

Když přijde zima, příroda se zpomalí. Některá zvířata se schoulí do pelíšku, jiná úplně vypnou a několik týdnů téměř nežijí, alespoň podle vnějších známek. Hibernace je fascinující přirozený proces, při kterém se tělo přepne do extrémně úsporného režimu. Bez jídla, bez pohybu, bez zbytečného plýtvání energií a přesto s naprosto přesným systémem, jak přečkat chladné měsíce a na jaře se zase vrátit k životu.

Zima umí být drsná. Mrzne, není co jíst, dny jsou krátké a noc se vleče věčnost. My to řešíme dekou, čajem a topením, ale zvířata v přírodě to mají zařízené jinak. Spousta z nich se prostě na zimu „vypne“. Hibernace je jejich způsob, jak přežít období, kdy by jinak neměla šanci.

Co to vlastně ta hibernace je

Když se řekne hibernace, představ si zvíře, které skoro úplně ztlumí svoje tělo. Tělesná teplota klesne skoro na nulu, srdce tluče jako by jen tak ťukalo na dveře a dech je tak pomalý, že ho sotva zaznamenáš. Tělo jede na minimum – jen aby vůbec fungovalo. A přesto to stačí. Takto přečkají i týdny nebo měsíce bez jediného sousta.

A ne, není to obyčejný zimní spánek. Je to hlubší a extrémnější – takový režim přežití.

Kdo to umí?

Nejde jen o pohádky s medvědem v doupěti. Hibernují ježci, netopýři, svišti, plši, sysli a spousta dalších malých savců. Ale třeba taky žáby nebo hadi. Některé druhy dokážou dokonce přežít zamrznutí – třeba žába z Aljašky, která ztuhne jak kostka ledu a na jaře se „probere“ a skáče dál.

Každé zvíře to má trochu jinak. Některé jen pár dní, jiné celé zimní období. Některé se občas probudí a protáhne, jiné prospí úplně všechno.

Co se při tom děje v těle

Zvíře se samozřejmě nejdřív pořádně vykrmí. Tukové zásoby jsou klíčové. Pak zalezou do nor, hromad listí nebo jiných úkrytů. A tam vypnou provoz. Srdce tluče třeba jen pětkrát za minutu, tělesná teplota klesne klidně ke dvěma stupňům. Žádný pohyb, žádné trávení, žádný stres. Tělo přežívá z toho, co si uložilo před zimou.

Mozek přejde do úsporného módu, buňky pracují pomaleji, ale přesto všechno běží, jen neuvěřitelně pomalu.

A co ti medvědi?

Tak trochu mýtus. Medvědi totiž úplně nehibernují. Jejich zimní spánek je spíš něco mezi. Trochu zpomalí, přestanou jíst, ale tělo zůstává víc „na příjmu“. Když je vyrušíš, klidně se zvednou. Vědecky se tomu říká torpor – tedy lehčí forma útlumu. Pravá hibernace je hlubší a probudit zvíře je složité (a nebezpečné).

Příroda to vymyslela chytře

Nejde jen o to, že je zima. V období, kdy není jídlo a energie, je lepší se neukazovat. Hibernace chrání zvířata nejen před chladem, ale i před predátory. Jsou schovaná, nehýbou se, nevoní – nikdo o nich neví.

Vědci už roky přemýšlejí, jak by se hibernace dala využít u lidí. Třeba při dlouhých letech do vesmíru – NASA zkoumá, jestli by se člověk dal „uspat“ podobně jako zvíře, aby přežil roky cestování bez jídla a nudy. Zatím to neumíme, ale kdo ví, kam nás inspirace přírodou zavede.

Hibernace je úžasná ukázka toho, jak se život přizpůsobuje i těm nejtěžším podmínkám. Žádné drama, žádné stížnosti. Jen klid, úspora, ticho. A pak, až přijde jaro, zvířata znovu otevřou oči, protáhnou se a svět se zase rozjede.

Zdroj: National Geographic, Britannica, NASA, Science Direct