Buddhismus a hinduismus: V náboženství nejsou důležití zdaleka jen sloni
Západ má zvířata hlavně jako mazlíčky, pracovní sílu nebo objekty obdivu v dokumentech. Jenže v jiných částech světa to funguje trochu jinak. Třeba v Indii nebo Thajsku se ke zvířatům přistupuje s respektem, který může jít až do náboženské roviny. Nejde o žádnou romantiku – některá z nich hrají důležitou roli v rituálech, symbolech a duchovním životě lidí. Třeba slon. Nebo kráva. A možná i pes, který by u nás jinak skončil v útulku.
Slon s klidem v očích
Slon je v hinduismu a buddhismu něco jako archetyp důstojnosti. Už jen to, jak se pohybuje – pomalu, klidně, bez zbytečných gest – z něj dělá zvíře, které si říká o respekt. V Indii má slon i tvář boha. Doslova. Jeden z nejuctívanějších bohů, Ganéša, má sloní hlavu a lidi ho prosí o pomoc, když něco začínají – stavbu domu, cestu, podnikání. Slon v tomhle světě není jen silný. Je taky moudrý. A tak nějak přirozeně uklidňující.
V buddhismu je zase symbolem trpělivosti a vyrovnanosti. Když je slon bílý, je to ještě větší věc – spojený s legendami o narození Buddhy, se štěstím a výjimečností. V některých zemích jsou bílí sloni skoro jako královské poklady.
Kráva, která nic nežádá
Krávu si na Západě většinou představíme jako něco na pastvě nebo v kravíně. V Indii ale kráva není jen zvíře. Pro spoustu lidí je to symbol života – mateřství, péče, trpělivosti. Nedává se na oltář, ale přesto má kolem sebe jakousi posvátnost. Lidé ji krmí, nechávají ji volně chodit, chrání ji. Ne proto, že je to zákon. Protože jim to dává smysl.
A když se na to podíváme bez předsudků – není na tom něco pěkného? Že živočich, který dává mléko, je tichý, neškodí, jen prostě existuje… dostane za to úctu? V těchhle kulturách se z toho stala hluboce zakořeněná součást života. A i když se to může zdát zvláštní, funguje to.
Pes, co ještě neskončil svou cestu
Zajímavý vztah k psům mají třeba v Thajsku nebo Nepálu. Ne každý pes je tam domácí mazlíček, ale i ti toulaví jsou někdy vnímáni jako duše na cestě. Možná ještě nenašli klid, možná mají něco odžít. V některých buddhistických chrámech se proto pořádají obřady i pro zemřelé mazlíčky. Ne z povinnosti, ale z přesvědčení, že i jejich duše si zaslouží průvod.
A pak jsou tu rituály, kde se psi oslavují za svou věrnost. Dostávají věnce, jídlo, lidé je hladí, děkují jim. Je to den, kdy se prostě obrátí pozornost k těm, kteří nás tiše provázejí. Ať už doma, nebo jen na ulici.
A co další? Třeba opice, hadi nebo pávi
Není to jen o slonech a kravách. Celý ten duchovní „zvěřinec“ je mnohem širší. Třeba had v hinduismu není nutně negativní – představuje energii, sílu, někdy ochranu. Opice – konkrétně bůh Hanumán – je zase symbolem odvahy, oddanosti a toho, že síla nemusí být arogantní. Páv? Krása, nesmrtelnost, trochu tajemství. Každé zvíře má svou roli, často dost propracovanou a hluboce zakořeněnou.
Možná by nám trochu pokory neuškodilo
Celé to ukazuje jednu věc: zvíře tady není jen „něco pod člověkem“. Je to součást velkého koloběhu, partner na cestě. Může být učitelem, symbolem, připomínkou něčeho důležitého. Ať už je to trpělivost, síla, oddanost, nebo prostě jen klidné bytí.
Nejde o to, začít zítra uctívat krávu nebo hledat smysl života ve slonovi. Ale možná bychom si mohli připustit, že zvířata nejsou jen pro zábavu nebo užitek. Někde mezi námi běhají malí (a někdy velcí) učitelé, kteří nám ukazují, jak se dá žít jinak. Bez spěchu, bez honby za výkonem. Prostě jen být. A být v tom dost dobří.
Zdroj: lidovky.cz, idnes.cz
