Kolibřík kmitne křídly až devadesátkrát za sekundu a jako jediný umí létat pozpátku
Kolibříci jsou překrásní ptáčci, kteří nepřestávají fascinovat nejen odborníky, ale také laickou veřejnost. Tito opeřenci se pyšní několika neuvěřitelnými vlastnostmi, z nichž mezi ty opravdu pozoruhodné patří rychlost kmitu křídel. Ačkoliv se v našich končinách nevyskytují, i tak stojí za to poznat tyto výjimečné členy ptačí říše.
Kolibříci dokáží ve vzduchu couvat
Do čeledi kolibříkovitých (Trochilidae) spadá zhruba 320 druhů, na které můžete narazit v pásmu od jižní Aljašky po Ohňovou zemi. Všichni kolibříci se však živí nektarem. Tito ptáčci se pyšní také jedinečnými manévrovacími schopnostmi, a to včetně couvání ve vzduchu. Jsou jedinými ptáky, kteří tuto schopnost ovládají. Létat pozpátku dokáží díky silným létacím svalům, které tvoří až třetinu hmotnosti jejich těla, a také díky rychlému metabolismu. Díky němu dokáží mávnout křídly až devadesátkrát za sekundu, načež kolibřík vypadá, jako kdyby stál ve vzduchu.
Kolibříci jsou zdatní opylovači
I když zoologové věděli, že kolibříci k získání nektarů používají svůj dlouhý jazyk, nebyli se schopni shodnout, jak přesně ptáci pijí. Při pořízení záběrů vysokorychlostní kamerou se však ukázalo, že je jazyk kolibříka na konci rozdělený do dvou částí a při získávání nektaru fungují podobně jako mašlovačka. Kolibřík tak tekutinu nasaje a po zasunutí jazyku zpět do zobáčku ji „vymáčkne“ do hrdla. Byla tak vyvrácena domněnka, že kolibříci mají dutý jazyk, který funguje jako brčko. Pozornost kolibříků dokáží upoutat nejvíce rostliny pyšnící oranžovými, červenými nebo jasně růžovými květy.
Pozoruhodně rychlý metabolismus a spotřeba kyslíku
Kolibříci denně musí nasbírat tolik potravy, kolik činí jejich tělesná hmotnost. Na to se váže také spotřeba kyslíku. Tito ptáčci mají, v porovnání s ostatními opeřenci, až šestkrát vyšší spotřebu kyslíku na gram tělesné váhy. Další ze zajímavostí je také to, že srdce kolibříků udeří 1200krát za minutu. Pokud jsou tito ptáci v klidu, jejich tep klesne na polovinu. V případě spánku se jedná o 50-80 tepů za minutu.
Zobák kolibříkům slouží jako kopí
Další záhadou, na kterou nemohli zoologové přijít, byla délka jejich zobáku, který je delší než samiččin. Odborníci následně zjistili, že samečci používají zobák jako kopí v boji o samičku a při obraně před predátory nebo při soubojích o potravu. Nejeden motýl tak skončil s potrhanými křídly. I když jsou kolibříci malí a rychlí ptáčci, dokáží tak agresivně bránit své území.
O mláďata se stará pravděpodobně jen matka
Ani v současné době si nejsou zoologové jistí tím, kdo přesně se stará o mláďata. Většina odborníků se však shoduje na tom, že na polokulatém hnízdě sedí pouze samička, která svá mláďata následně krmí mladými bezobratlovci a nektarem. Proces krmení probíhá tak, že samice svůj zobák vloží do otevřeného zobáčku svých potomků a potravu tam vyvrhává.
Kolibříci se nedožívají vysokého věku
Již v prvním roce života umírá poměrně velké množství kolibříků. Ti šťastní se dožívají průměrného věku 3-5 let. Samička kolibříka šestibarvého (Selasphorus platycercus) se však zařadila mezi rekordmany. Dožila se úctyhodných 12 let. Pokud však přihlédneme k jejich neuvěřitelně rychlému metabolismu, kolibříky lze považovat za poměrně dlouhověké živočichy.
Kolibříci v České republice
Každým rokem odborníkům chodí hlášení o pozorování kolibříka ve volné přírodě. Jedná se však o motýla zvaného dlouhozobka svízelová.
I když se kolibříci v našich končinách ve volné přírodě nevyskytují, narazit na ně můžete v plzeňské zoologické zahradě. Oblíbená ZOO chová kolibříka Amaziliina (Amazilia amazilia). Tento váží kolem 5 gramů a dorůstá do délky zhruba 11 centimetrů. Jelikož je chov kolibříků nesmírně náročný, na celém kontinentě tyto opeřence chová jen šest evropských zoologických zahrad.
Zdroj: stoplusjednicka.cz
