Krokodýl Gustave: Zabiják z Burundi má na svědomí více než 300 obětí
Lidožrout je zvíře, které nezabíjí lidi z hladu, ale protože mu zachutnalo lidské maso. Kromě lvů a tygrů do této kategorie často spadají krokodýli. Své o tom vědí obyvatelé Burundi, kde po léta vyvolával strach obrovský krokodýl Gustave.
Neexistuje jiný predátor, který by zabil tolik lidí jako krokodýli. Krokodýli nilští mají na svědomí víc útoků na lidi než ostatní druhy krokodýlů, v subsaharské Africe jdou jejich útoky do stovek ročně.
Samec krokodýla nilského Gustave žije v řece Ruzizi a na severním břehu jezera Tanganika ve východoafrickém Burundi. Ačkoli se krokodýlové běžně dožívají 40 let, tenhle rekordman brázdí říční vody už nejméně šest dekád. Někteří dokonce tvrdí, že je mu úctyhodných 100 let, ale to je vzhledem k neporušenosti jeho zubního oblouku nepravděpodobné.
Odhaduje se, že měří asi 6 metrů a váží zhruba 900 kg. Jeho poznávacím znamením je množství šrámů na hřbetě a temeni hlavy, jak ho v průběhu let zasáhly kulky vypálené ze střelných zbraní.
Proč ho lidé raději nenechali na pokoji? Gustave je totiž krokodýl-zabiják, na svědomí má údajně 300 lidských obětí. Lidské maso mu zachutnalo v 80. letech v době občanské války v Burundi, kdy se do vody házela mrtvá těla nepřátel.
Podle vědců Gustave útočí na lidi, protože jsou pro něj vzhledem k jeho předpokládané velikosti a váze snadnější kořistí než hbitější zvířata, která jsou obvyklou krokodýlí pochoutkou, třeba zebry či antilopy.
Navzdory četným pokusům o jeho zneškodnění se obrovského hladového krokodýla nikdy nepodařilo dopadnout. Nejznámější pokus o jeho odchycení vedl herpetolog Patrice Faye v roce 2002. Nechal vyrobit velkou klec, do které umístil nejrůznější návnady, naposledy živou kozu, Gustava však nic z toho nepřilákalo.
Nechvalně proslulé monstrum se možná ve vodách řeky Ruzizi a jezera Tanganika skrývá dodnes. Už dlouho o sobě nedalo vědět, ale nikdo nemá jistotu, že někde nečíhá připraven ulovit další oběť.