Kulturní rozdíly ve vnímání zvířat: Kráva je někde posvátná, prase zase špinavé
Zvířata. Pro někoho člen rodiny, pro jiného jídlo, pro dalšího symbol čistoty nebo naopak špíny. Na to, jak vnímáme různá zvířata, má obrovský vliv kultura, ve které jsme vyrostli. A zatímco v jedné části světa se pokládá za normální obejmout krávu a hladit ji po čele, jinde ji bez mrknutí oka podusí se zeleninou. A to samé platí i pro prasata, koně nebo psy.
Kráva: Matka všech bytostí. Nebo řízek?
Začněme krávou, symbolem sporů i úcty. V Indii je kráva posvátným zvířetem. V hinduismu symbolizuje život, plodnost, trpělivost a zemi samotnou. V sanskrtu se jí přezdívá gau mata – matka kráva. V mnoha indických státech je její zabití zakázáno, což má nejen náboženský, ale i politický význam.
Indové krávy neužívají na maso, ale na mléko, máslo (ghí) a trus – který slouží i jako palivo nebo hnojivo. Vidět krávu na silnici nebo v obchodě není nic neobvyklého. A pokud vám přejde přes cestu, je zvykem ji uctivě nechat projít.
Na druhé straně planety je ale kráva běžnou součástí obědového menu – hovězí burger, steak nebo svíčková. Pro Evropana nebo Američana je kráva především hospodářské zvíře. A málokdo si při objednávce cheeseburgeru uvědomí, že jinde by za to samé hrozilo i vězení.
Prase: Nečisté zvíře, nebo král slaniny?
Zatímco vepřové maso patří u nás k nejběžnějším, v některých částech světa je jeho konzumace absolutní tabu. V islámu je prase považováno za haram – zakázané. Podobně v judaismu nesplňuje požadavky na košer stravu. Důvody jsou jak náboženské, tak historické. Prase se považovalo za zvíře nečisté, protože se válelo v blátě a jedlo zbytky.
V muslimských zemích tedy vepřové na talíři nenajdete. A není to jen otázka chuti, porušení náboženských pravidel může být velmi vážné.
Naopak v Evropě nebo v Číně si bez vepřového život neumíme představit. Slanina, klobásy, šunka, to všechno by v některých kulturách bylo naprosto nemyslitelné.
Pes: Milovaný přítel… a také jídlo?
Tady se názory rozcházejí možná nejvíc. V západních zemích je pes považován za člena rodiny. Spí v posteli, slaví narozeniny, má svůj Instagram.
Jenže v některých částech Asie, například v Číně nebo Vietnamu, je konzumace psího masa naprosto běžnou věcí. Pes je tam stejně hospodářské zvíře, jako u nás kráva a jeho maso se považuje za pochoutku, kterou lidé jedli po staletí.
Západní svět ale čím dál víc apeluje na změnu. Tlak mezinárodních organizací i změna domácího pohledu vede k útlumu této praxe. Například čínské město Šen-čen už psí maso zakázalo. Přesto jde o kulturně citlivé téma, kde naráží etika, tradice a zvyky.
Kůň: Vznešené zvíře nebo delikatesa?
Podobně kontroverzní je i pohled na koně. U nás si většina lidí spojí koně se svobodou, noblesou, sportem nebo pohádkou. Ale třeba ve Francii, Belgii nebo Japonsku je koňské maso vnímáno jako běžná součást gastronomie. Je jemné, libové a výživné.
A i když v Česku najdete řeznictví s koňským masem jen zřídka, ještě před pár desítkami let to nebylo nic neobvyklého. Rozdíl je tedy spíš kulturní než historický.
To, jak se díváme na zvířata, není dané přírodou, ale kulturou, vírou a historií. V jedné zemi zvíře uctívají, v druhé ho jedí a ve třetí s ním spí v posteli.
Je důležité si tyto rozdíly uvědomovat, obzvlášť v době globalizace. Ne všechno, co nám připadá normální, je normální jinde. A naopak, to, co nás pobuřuje, může být pro jiné zcela běžné.
Porozumění těmto odlišnostem nám pomáhá vidět svět pestřeji, s větší empatií. A možná si i uvědomíme, že mezi posvátností a obědem někdy stačí jen pár tisíc kilometrů.
Zdroj: Hektoen, Animallaw, Vegan Society
