Masové vyhynutí přežili krokodýli či želvy
Během historie Země už přišlo pár pořádně drsných chvil. Masové vymírání smetlo většinu druhů, které kdy žily – některé epizody trvaly tisíce let, jiné byly rychlé a nekompromisní. Ale i v těch nejhorších dobách se pár zvířat dokázalo udržet.
Některá z nich znáte – krokodýli, želvy, žraloci… jiná jsou tak malá, že jste o nich možná nikdy neslyšeli, třeba želvušky. Všichni jmenovaní ale mají něco společného: dokázali přežít i ve chvílích, kde to bylo pro většinu jiných druhů téměř nemožné.
Krokodýli: drsňáci s drsnou kůží
Když se řekne „přežití“, krokodýli by si klidně zasloužili vlastní kapitolu v učebnici. Jsou tady už víc než 230 milionů let – což znamená, že viděli dinosaury přijít… a taky odejít.
Jejich tajemství? Dokážou šetřit energií. Když není co lovit, prostě si zpomalí metabolismus a vydrží opravdu dlouho bez jídla. Nevadí jim horko, bahno, ani špatné podmínky. Zkrátka: přizpůsobí se. Zatímco spousta jiných druhů během vymírání zmizela, krokodýli vždycky našli způsob, jak svůj druh na zemi udržet.
Želvy: Pomalu, ale jistě
Želvy se objevily zhruba před 200 miliony let – a ačkoli to nejsou zrovna sprinteři, co se týče přežití, jsou to opravdoví maratonci. Přečkaly všechna masová vymírání, a to bez většího rozruchu.
Robustní krunýř jim slouží jako neprůstřelná vesta, a jejich pomalý životní styl jim umožňuje přežít i tam, kde jiné druhy dávno vymizeli. Některé pravěké želvy, jako Boremys, přežily i vymírání na konci křídy – to slavné, po kterém zmizeli dinosauři. Dnes želvy žijí v řekách, lesích i oceánech. Kam je pustíte, tam se přizpůsobí. Zajímavostí tak je, že želvu občas můžete potkat ve volné přírodě i u nás. Stačí aby někomu utekla ze zahrady a přizpůsobila se našemu prostředí. Což pro želvu nepředstavuje žádný problém.
Žraloci: Staří vládci moří, kteří se jen tak nevzdají
Žraloci tady byli dávno před dinosaury. První fosilie sahají až 450 milionů let do minulosti – a už tehdy to byli pořádní predátoři. Přežili všech pět masových vymírání, což z nich dělá jednoho z největších šampionů v historii zachování života.
Co je drží nad vodou? Mají skvěle vyvinuté smysly, spoustu různých druhů, které si poradí s různými podmínkami, a hlavně – umí se rychle přizpůsobit. Ať se oceány měnily jakkoli, žraloci zůstali. A zůstávají dodnes.
Želvušky: Neviditelní mistři extrémů
Želvušky? Možná jste o nich nikdy neslyšeli, ale věřte, že i napříč roztomilému názvu jsou tvrdší než většina zvířat, která znáte. Jsou mikroskopické – na špendlíkovou hlavičku by se jich vešlo několik set – ale přežijí i to, co by zničilo cokoli jiného.
Dokážou zvládnout hluboký mráz, vysoký tlak, radiaci, a dokonce i vakuum ve vesmíru. Když je zle, „vypnou se“ – přejdou do stavu, kdy prakticky nežijí, ale jen čekají. A jakmile se podmínky zlepší? Probudí se a jedou dál. Přežily všechny katastrofy, které kdy Zemi potkaly. Pokud něco přežije i konec světa, sázka na želvušky je rozhodně tip, který by se vám mohl vyplatit.
Když se díváme na tyhle odolné druhy, vidíme, že přežít neznamená být nejsilnější nebo nejchytřejší. Znamená to umět se přizpůsobit. Tyhle živočichy nezastavila ani sopka, ani meteorit, ani změna klimatu.
A v době, kdy i my začínáme čelit ekologickým problémům a změnám, se možná můžeme od těchto „přeživších“ něco naučit. Možná právě to, že přežít může jen ten kdo se světu a přírodě přizpůsobí.
Zdroj: forbes.com, huffpost.com
