Mývalové v ČR: Pomalu se z nich stává invazivní druh

V bahně u řeky se rýsují stopy připomínající otisk dětské ruky. V noci se v záblesku světel mihne stín s charakteristickou černou maskou.

Mýval severní se ve vnímání Čechů stále pohybuje na pomezí roztomilé kuriozity a neznámého vetřelce. Jeho charismatický vzhled však maskuje tvrdou realitu: mýval už není jen náhodný návštěvník, ale úspěšně usídlený invazní druh, jehož tichá expanze představuje vážnou hrozbu pro naši přírodu i zdraví.

Jak se k nám dostal?

Příběh mývala v Evropě je kronikou lidských záměrů s nezamýšlenými následky. Jeho cesta nezačala přirozenou migrací, ale záměrným vysazením. V roce 1934 byly v německém Hesensku vypuštěny dva páry s cílem „obohatit“ místní faunu o nový kožešinový druh. Další zvířata pak po celé Evropě unikala z kožešinových farem, zejména během chaosu druhé světové války.

Mývalí invaze tak na Česko udeřila ze dvou stran. K původní populaci, která se léta šířila v západních a severozápadních Čechách, se v 90. letech přidala druhá, mladší armáda z jihu. Ta vtrhla na Moravu z Rakouska a postupuje dál na sever, přičemž se drží především toku řeky Moravy. Naše území je tak v kleštích dvou prozatím oddělených ohnisek.

Ekologická časovaná bomba

Za milou tvářičkou se skrývá dokonalý lovec. Mýval totiž umí výborně šplhat, což z něj dělá mnohem větší hrozbu než z lišky. Svými šikovnými tlapkami snadno vykrade hnízda ptáků v korunách stromů. Pro ptáky, kteří si mysleli, že jsou ve výšce v bezpečí, je to katastrofa. Výsledky už bohužel vidíme: zničené ptačí kolonie u Olomouce a vážné ohrožení pro vzácné užovky stromové v Poohří.

Skryté nebezpečí pro člověka

Největší hrozba mývalů není jejich kousnutí, ale to, co je neviditelné. Jsou hlavním přenašečem parazita zvaného škrkavka mývalí. Dospělá škrkavka v jeho střevech produkuje obrovské množství extrémně odolných vajíček, která odcházejí s trusem. Tato vajíčka dokážou v půdě přežít roky a jsou odolná vůči mrazu i dezinfekci.

Člověk, a zejména dítě hrající si venku, se může nakazit náhodným pozřením vajíček z kontaminované půdy, písku nebo neumytých rukou. V lidském těle se z vajíček líhnou larvy, které putují tělem a mohou napadnout oči, a co je nejhorší, mozek. Onemocnění, které způsobují, je sice vzácné, ale často končí smrtí nebo trvalým neurologickým poškozením.

Mývalové si navíc s oblibou tvoří „latríny“ – místa, kam kálejí opakovaně, například na půdách domů, v kůlnách nebo na dětských pískovištích. Tato místa se tak stávají biologicky nebezpečnými zónami.

Proč je tak těžké se jich zbavit?

Ačkoliv zákony už dnes lov mývalů umožňují všem myslivcům, praktická regulace selhává. Mýval je noční, opatrné a chytré zvíře, které je velmi těžké ulovit. Navíc se dokáže poučit – vědci zdokumentovali případy, kdy se mývalové naučili otevírat si pasti nebo z nich ukrást návnadu, aniž by je aktivovali.

Pro myslivce, kteří jsou vytíženi regulací jiné zvěře, navíc lov mývala nepředstavuje žádnou odměnu, jen další práci. Chybí tak celostátní, koordinovaná strategie a finanční motivace.

Co můžeme dělat?

Úplné vyhubení mývala z Česka je dnes již považováno za nemožné. Musíme se s jeho trvalou přítomností naučit žít a minimalizovat škody. Pro veřejnost platí několik zásadních pravidel.

To nejdůležitější zní: NEKRMIT! Krmení vede ke ztrátě plachosti a zvyšuje jejich počty ve městech. Dále je nutné zabezpečovat popelnice a komposty, nenechávat venku krmivo pro domácí mazlíčky a utěsnit všechny otvory do budov. A především dbát na hygienu – po práci na zahradě nebo hře na pískovišti si vždy důkladně mýt ruce.

Mýval je dokonalým příkladem toho, že náš nový a náročný soused vyžaduje nejen pušky, ale hlavně rozum a zodpovědnost od nás všech.

Zdroje: pribram, novinky.cz, seznamzpravy.cz, NIH