Proč mohou úžasné objevy o hibernaci medvědů pomoci zlepšit lidské zdraví?
Každé jaro, když se dny na severu prodlužují a tající sníh stéká do potoků, se ospalá zvířata od grizzlyů po veverky začínají probouzet ze zimního spánku. Je lákavé říci, že se probouzejí, ale hibernace je složitější a záhadnější než pouhý dlouhý spánek.
Úžasný biologický trik
Seznam zvířat, která hibernují, zahrnuje nejrůznější hlodavce, některé obojživelníky a dokonce i několik primátů, ale medvědi jsou doslova největšími hibernátory ze všech, píše web SmithsonianMag. Dospělí medvědi grizzlyové váží tolik co hráči amerického fotbalu nebo i více, mají energii a zvědavost dětí předškolního věku, ale nedělá jim problém hibernovat celé měsíce. Hibernace medvědů nabízí důležité poznatky o fungování velkých savců, zejména nás lidí. Lepší pochopení tohoto procesu by mohlo potenciálně změnit náš přístup k celé řadě lidských onemocnění, včetně mrtvice, osteoporózy, Parkinsonovy choroby a Alzheimerovy choroby.
Hibernace není jen zimní záležitostí
Medvědi přistupují k hibernaci daleko jinak než ostatní dříči. Arktické veverky mohou dočasně snížit svou tělesnou teplotu až na -3 °C, aniž by zmrzly. Naproti tomu medvědi ve svých zimních brlozích neztrácejí téměř žádné teplo, ale přesto je lze označit za hibernátory, protože jejich metabolismus se zpomaluje. Tento proces před více než deseti lety pečlivě sledoval Brian Barnes, zoolog z Aljašské univerzity ve Fairbanksu, se svými kolegy, když studoval medvědy černé hibernující v umělých norách.
Zimní ubikace byly vlastně komory, v nichž bylo možné měřit příjem kyslíku a produkci oxidu uhličitého, což jsou důležité ukazatele metabolismu, zatímco senzory sledovaly tělesnou teplotu. Byla to první studie, která definitivně prokázala, že zvířata mohou hibernovat, aniž by se ochladila.
„Přesto medvědi v zimním spánku neodpočívají jen přes zimu,“ říká Barnes. „Skutečně se vypnou a zcela přenastaví parametry svého každodenního života. Vejdou dovnitř, dvakrát nebo třikrát se otočí, lehnou si a zůstanou tak ležet šest měsíců. Hibernace definuje vnější hranice toho, co je z hlediska funkcí savců možné.“ Barnes poznamenává, že medvědice často během hibernace kojí dvojčata nebo trojčata, aniž by jedly nebo pily, a čerpají tak z vlastních zásob tuku a vody ve prospěch svých mláďat.
Pro člověka by taková míra letargie znamenala určitou daň. Ať už bychom se zotavovali na nemocničním lůžku nebo letěli raketou na Mars, naše svaly by po měsících nečinnosti ochably a kosti by zřídly. Medvědi takový problém nemají. Tajemství jejich silných kostí vychází najevo až nyní. Vědci naznačují, že by jednou mohlo být možné stejný proces manipulovat i u lidí a předcházet tak osteoporóze. Takový přístup by mohl být zvláště užitečný pro lidi, kteří jsou odkázáni na delší odpočinek na lůžku, který je v současnosti nejblíže hibernaci.
Zdroj: smithsonianmag.com