Sob, koza nebo třeba klokan. 7 zvířat spojovaných s vánočními svátky

Jaké zvíře vás napadne jako první v souvislosti s vánočními svátky? Bude to kapr, kterého v Česku tradičně servírujeme jako součást štědrovečerní večeře? Nebo to bude některý z obyvatel oblastí věčného ledu a sněhu, lední medvěd či tučňák, kteří tak často zdobí huňaté vánoční svetry?

Vánoce jsou nejoblíbenější svátky v roce a každá země si je přizpůsobila k obrazu svému podle místních podmínek a zvyklostí.

Nejinak je tomu i v případě zvířat, která si s vánočními svátky spojujeme. Některá si svůj status vysloužila díky náboženské tradici, jiná se stala maskoty díky svému přirozenému habitatu, a nakonec jsou tu ta, co skončí na slavnostním stole.

V našem prostředí přichází v úvahu kapr, který je součástí vánoční tabule. U jesliček zase nesmí chybět oslík, na kterém přijela Marie do Betléma, kráva, se kterou svatá rodina sdílela chlév, ovečky, které s sebou vedli pastýři, když se šli poklonit Ježíškovi, nebo třeba velbloudi, na kterých přijeli mudrcové z Východu.

Dali jsme pro vás dohromady seznam sedmi zvířat, která jsou v jiných zemích symbolem Vánoc. Americký sob vás asi nepřekvapí, co ale australský klokan nebo třeba islandská kočka?

Sob

Nebýt sobů, kteří pomáhají Santa Clausovi táhnout sáně s dárky, děti v Británii a v Americe by pod stromečkem nic nenašly. Tradice sobího spřežení se odvozuje od básně Night Before Christmas z poloviny 19. století, kde je zmiňováno osm sobů, kteří táhnou Santa Clausovy sáně. Devátý, Rudolph s červeným nosem, přibyl až ve 30. letech 20. století, když se stal hrdinou veršované pohádky, ve které jej Santa Claus požádal, aby mu svým červeným nosem svítil v mlze na cestu.

Velbloud

V Sýrii nosí křesťanským dětem dárky jeden z velbloudů, které s sebou měli tři králové na své pouti k narozenému Ježíškovi. Legenda praví, že nejmladší velbloud byl dlouhou cestou tak vyčerpán, že upadl. Později byl za svou vůli a vytrvalost požehnán věčným životem. Nyní mu děti večer připravují vodu a seno na občerstvení a ráno se běží podívat, jestli jim u dveří nechal dárek.

Kobyla

Ve Walesu bývalo v době vánočních svátků zvykem obcházet domy s postavou Mari Lwyd koňskou lebkou připevněnou na tyči a zahalenou do bílého prostěradla. Zvyk pochází z předkřesťanských dob, nikdo ale dodnes neví, co přesně má tato strašidelná podívaná znázorňovat. Podle některých se jedná o koně smrti, podle jiných o nositelku plodnosti a podle dalších zase o oslíka, na kterém Marie s Josefem a Ježíškem utekli do Egypta.

Koza

Ve Skandinávii je s vánočními svátky neodmyslitelně spojena koza Julbocken, vyrobená ze slámy a ovázaná červenou pentlí. Její existence se datuje hluboko do dob starověkých pohanských svátků, kdy se obětováním kozla na počest boha úrody a hojnosti slavil vstup Slunce do astrologického znamení Kozoroha. Zatímco v 17. století obcházela domy skupina vánočních postav včetně kozy dožadující se dárků, v 19. století to byla právě koza, kdo vánoční dárky rozdával dětem.

Kočka

Na Islandu se traduje, že o Vánocích přichází k lidským obydlím obrovská zlomyslná kočka Jólakötturinn, která sežere každého, kdo o Štědrém dni od svých blízkých nedostal žádné oblečení. Touto hrozbou původně islandští farmáři popoháněli své dělníky, aby do Vánoc stihli zpracovat všechnu vlnu ostříhanou na podzim. Pilní dělníci dostali za odměnu nový vlněný svetr, ale ti, kdo svou práci nestihli, nedostali nic – a tak mohli být kořistí krvelačné kočky.

Červenka

Když v Británii za časů královny Viktorie nosili poštu listonoši v červených kabátech, vysloužili si přezdívku „červenky“. Pohled na ně dal vzniknout vánočním pohlednicím s ptáčkem červenkou, která se tak stala jakýmsi symbolem Vánoc. Společně s červenkou je na obrázku často ještě snítka cesmíny. To díky keltské legendě, podle které červenka přinesla lidem oheň v podobě zapálené cesmínové větvičky, nešťastnou náhodou si ale popálila náprsenku a ta jí dodnes zůstala červená.

Zdroj: A-Z Animals, redakce