Tenkozobec je pták, který dává přednost slaným stanovištím. Vypadá, jako kdyby chodil na chůdách
Tenkozobec patří k brodivých ptáků, kteří žijí v blízkosti sladkovodních i mořských vodních ploch po celém světě. Díky svým dlouhým šlachovitým nohám vypadá, jako by chodil na chůdách! Pokud má tento opeřenec na výběr, dává zřejmě přednost slaným stanovištím před sladkovodními, ale oba typy stanovišť jsou pro jeho potřeby vhodné.
Tenkozobec byl na pokraji vyhynutí
Kresba tenkozobce zdobí znak Královské společnosti pro ochranu ptáků, charitativní organizace v Anglii a Walesu, uvádí A-Z-Animals. Tento druh byl v Británii na počátku 20. století vyhuben, ale rekultivace bažin ve 40. letech 20. století ho vrátila zpět.
Pták tentkozobec bývá někdy zaměňován za blízce příbuzného chocholouše. Hlavní rozdíl spočívá v tom, že chocholouši mají delší nohy s červeným nebo oranžovým zbarvením, zatímco tenkozobci mají na kratších, ale stále velmi dlouhých nohách tlumenější barvy, jako je šedá nebo černá.
Stanoviště
Tenkozobec má široké rozšíření v blízkosti pláží, rovin, jezer a rybníků po celém světě. Celkem existují čtyři rody, z nichž každý má své vlastní zeměpisné rozšíření. Tenkozobec americký je endemitem Mexika, západní části Spojených států a části atlantického pobřeží. Tenkozobec andský je endemitem většiny tichomořské části Jižní Ameriky. Tenkozobec opačný má rozsáhlý areál v pobřežní Evropě, Africe, střední a části jižní Asie. A konečně tenkozobec hnědohlavý pochází z Austrálie.
Vzhled tenkozobce
Od hlavy k ocasu měří až 20 cm a je to vysoký pták s řadou charakteristických znaků. Dlouhé, namodralé nebo šedavé nohy jsou uzpůsobeny k brodění ve vodě. Díky jejím nohám se z nich stávají zdatní plavci. Dlouhý zobák je velmi dobře uzpůsoben k přijímání potravy. Peří je tvořeno kombinací černé, bílé, červené a hnědé barvy.
Snad nejvýraznějším znakem (kromě dlouhých nohou) je dlouhý, štíhlý zobák se zahnutou špičkou na konci. Za účelem získání potravy se tenkozobec brodí do mělkých vod, předkloní se a mírně rozevřenou špičku zobáku položí na dno. Kmitáním hlavy ze strany na stranu může rozvířit útočiště, najít drobnou kořist ukrytou v půdě, a poté zobákem odfiltrovat kousky potravy. Samice a samci jsou si většinou vzhledově podobní, ale u některých druhů je prozrazuje zobák. Samice má kratší a obrácený zobák ve srovnání s delším a rovnějším zobákem samce.
Chování avokáda
Mimo běžnou hnízdní sezónu tito ptáci tvoří hlučné kolonie čítající stovky jedinců. Ačkoli nejsou zrovna kooperativními zvířaty, sdružují se, aby agresivně bránili kolonii před predátory. Tito inteligentní ptáci mají nejrůznější strategie, jak se vypořádat s predátory. Někdy vydávají hlasité, dráždivé zvuky, aby odvedli pozornost. Nebo předstírají, že jsou zranění, aby predátora odlákali. Mohou se také vrhat do vody, aby dravce vyplašili.
Aby se mezi sebou dorozumívali, vydávají hlasité a opakující se zvuky, jejichž intenzita se postupem času zvyšuje. Každé z těchto volání si navzájem sděluje určité informace o identitě jedince nebo o přítomnosti vetřelce. Aby přilákali partnerku, kombinují samečci svá volání se složitými projevy přikrčení, tance a úklony.
Tenkozobec je krepuskulární pták, což znamená, že je nejaktivnější za svítání a za soumraku. Díky svým pavučinovým nohám jsou výborní plavci. Kromě standardního chování při krmení pomocí zobáku se avokádo někdy v hlubších vodách potápí jako kachny.
Zdroj: a-z-animals.com