Ukrajinka prchající před válkou nese 17 km svého starého vlčáka, který už to sám nezvládne

Přidat na Seznam.cz

, , , , ,

To, kam až jsme schopni zajít, abychom ochránili ty, které milujeme, je nezměrné. A pro mnohé z nás se to týká i milovaných domácích mazlíčků. Od začátku ukrajinské krize se ukrajinští občané neustále dostávají na titulní stránky novin pro neochvějnou oddanost, kterou prokazují svým domácím mazlíčkům, i když prchají o život z válkou zmítaných oblastí své vlasti.

Nyní sklízí chválu další odvážná žena za neuvěřitelnou lásku, kterou projevila svému psovi, když bojující zvíře doslova přenesla na ukrajinské hranice s Polskem, píše portál My Modern Met.

Odvážná Ukrajinka, 35 letá Alisa Teptiuková, utrpěla velkou ztrátu ještě před začátkem bojů. Dne 23. února přišla o otce a hned následující den Rusko napadlo Ukrajinu. A tak uprostřed nesnesitelného zármutku a snahy zařídit otcovu pohřeb byla Teptiuková nucena vzít život do svých rukou a najít cestu ze země, když se ruské síly blížily.

„Zatímco mnoho lidí opouštělo Kyjev, já a můj manžel jsme se snažili vyřídit pohřební dokumenty z celého města, abychom mohli tátu pohřbít,“ vysvětluje. „Chodili jsme z márnice do pohřební agentury, z prokuratury na matriku, z márnice do pohřební agentury. Sirény houkaly na všechny strany a po městě jezdily tanky.“

Naštěstí jako programátorka v Pythonu pracující pro německou společnost měla Teptiuková pomoc od svého zaměstnavatele, když zařizovala cestu do Polska. Spolu s manželem, dalšími sedmi členy rodiny a dvěma velkými psy se tedy směstnali do malého Peugeotu 307 a vydali se na téměř stokilometrovou cestu k ukrajinským hranicím. Po 16 hodinách cesty se rodina zastavila v malé vesnici a do Polska jim zbývalo ujet jen něco málo přes 17 kilometrů.

„Rozhodli jsme se opustit vesnici později ráno, protože i tam bylo nebezpečno,“ vypráví Teptiuk. „Poblíž hranic s Polskem bylo hodně aut a my jsme nemohli zůstat v autě další tři nebo pět dní, takže jsme se rozhodli jít posledních 17 km k hranicím pěšky. Vyšli jsme ve čtyři ráno – bylo mínus sedm stupňů. Byla to náročná cesta kolem hor a řek. Moje děti kvůli zimě plakaly. Chtělo se mi taky brečet, ale nemohla jsem to vzdát… byl to můj nápad jít na hranice.“

Zanedlouho začal bojovat i jeden z jejích psů. Dvanáctiletý německý ovčák jménem Pulya měl potíže s chůzí a čas od času dokonce upadl, aniž by se dokázal postavit. Když projížděli kolem aut, Teptiuková je zastavovala a žádala o pomoc, ale už tak zatížení cestující jim nebyli schopni vyhovět a dokonce jim navrhovali, aby psy nechali za sebou. Ale i když se starý pes snažil chodit sám, pro obětavou ženu a její rodinu bylo takové jednání nemyslitelné.

„Nemohli jsme ji tam nechat,“ říká Teptiuk. „Pulya je rodina… je stará a šedivá po celém životě s námi. Koupili jsme ji první den mé mateřské dovolené, když jí byly téměř čtyři měsíce. Prožila s námi nejšťastnější i nejsmutnější chvíle života. Rozumí nám a má nás ráda a my ji máme moc rádi a uděláme vše pro to, abychom se o ni postarali a ochránili ji. Nikdo nás nedokázal přesvědčit, že bychom Pulyu mohli opustit. Nebylo to možné, ani nás to nenapadlo.“

Místo toho se tedy Teptiuková a její manžel střídali v nesení nemocného zvířete na ramenou po celou dobu zbývajícího sedmnáctikilometrového pochodu k ukrajinským hranicím. Snímek tohoto hrdinského činu později sdíleli na sociálních sítích. A dojemná fotografie se od té doby stala populární a na Twitteru získala více než 31 000 lajků. „Vyfotil jsem se, aniž bych o tom příliš přemýšlel,“ říká Teptiuk. „Asi jsem chtěl jen zachytit ten okamžik. Ale teď už vím, jak je to výjimečné. Ukazuje světu naši lásku a oddanost. Jsme jen obyčejná rodina, která se má ráda.“

Zdroj: mymodernmet.com

Diskuze Vstoupit do diskuze