Umřel vám rodinný mazlíček? K dětem buďte upřímní
Když nám odejde chlupatý člen rodiny, bolí to každého z nás. Děti se přitom často poprvé v životě potkají se smrtí a není to pro ně vůbec jednoduché. To, jak jim jako rodiče všechno vysvětlíte, může hodně pomoci – nebo naopak ublížit. Nejlepší je říct jim pravdu, ale tak, aby ji dokázaly podle svého věku pochopit.
Komunikace s dětmi: Jak najít ta správná slova
Předškoláček a třeťák vidí smrt každý úplně jinak. Zatímco ten malý si ještě neumí představit, že něco je navždy, školák už tuší, o co jde. S dětmi do pěti let mluvte jednoduše a jasně. Neříkejte věci jako „odešel“ nebo „usnul navždy“, protože pak se mohou bát třeba i obyčejného usínání. Lepší je vysvětlit, že tělo jejich zvířátka už nemohlo dál fungovat a že se bohužel nevrátí.
Děti mezi šesti a devíti lety už dokážou pochopit, že když někdo zemře, je to napořád. Těmto dětem můžete říct, že zvířátko bylo nemocné nebo už hodně staré. Nezapomeňte je ale ujistit, že když oni sami onemocní rýmou nebo angínou, neznamená to, že by mohli umřít. Jinak by se mohly začít bát i běžných nemocí.
Starší děti a teenageři už smrti rozumí podobně jako my dospělí. S nimi můžete být při rozhovoru otevřenější, ale pořád citliví. A nebojte se před nimi ukázat vlastní smutek – uvidí, že truchlit je v pořádku, a že i bolestivé pocity jednou odezní.
Truchlení: Jak dětem pomoci projít bolestným obdobím
Každé dítě prožívá smutek po svém. Některé může plakat několik dní, jiné možná překvapí tím, že působí skoro netečně. Obojí je naprosto v pořádku a zaslouží si váš respekt a pochopení.
Zkuste dítěti nabídnout, aby se se zvířátkem rozloučilo způsobem, který mu bude příjemný. Může to být třeba malý obřad na zahradě, vytvoření alba s fotkami nebo nakreslení obrázku. Takové rituály často pomáhají zpracovat smutek a uchovat si hezké vzpomínky.
Povzbuďte děti, aby o svých pocitech mluvily, ale nevynucujte si to. Některé děti své emoce lépe vyjádří hrou nebo kreslením než povídáním. Dejte jim čas a prostor, ať svoje pocity vyjádří jakkoliv potřebují, a buďte nablízku, když vás budou potřebovat.
Nahrazení mazlíčka: Kdy přivést domů nové zvířátko
Spousta rodičů se ptá: „Máme si pořídit hned nového pejska/kočičku, aby dítě přestalo být smutné?“ Odborníci se shodují, že rychlá náhrada není dobrý nápad. Nové zvířátko by nikdy nemělo být jen rychlou záplatou na díru v srdci – vždyť každý pejsek nebo kočička má svou jedinečnou duši a osobnost.
Dopřejte sobě i dětem čas na smutnění. Není kam spěchat. Pár týdnů nebo i měsíců vám pomůže, aby jizvy trochu zaschly. A až jednou přinesete domů nového chlupáče, mluvte o něm jako o novém kamarádovi, který přišel psát nový příběh – ne jako o náhradníkovi za toho, koho jste ztratili.
Zapojte dítě do rozhodování, zda už je rodina připravená na nové zvířátko. Pokud samo začne mluvit o tom, že by chtělo nového pejska nebo kočičku, může to být znamení, že už dokáže jít dál. Nový mazlíček by měl přijít jako nový začátek, ne jako zoufalý pokus vrátit čas.
Praktické tipy: Co funguje v různém věku
Pro rodiny s malými dětmi (3-5 let) skvěle fungují obrázkové knížky o smrti a loučení. V knihkupectvích i knihovnách najdete dětské knihy přímo o úmrtí zvířátek, které vám mohou hodně pomoci, když hledáte ta správná slova.
S dětmi školního věku (6-12 let) můžete třeba vyrobit „krabici vzpomínek“, kam dáte obojek, hračku nebo fotky vašeho zvířátka. Když si spolu povídáte o veselých příhodách a hezkých vzpomínkách, pomáháte dětem vyrovnat se se smutkem zdravějším způsobem.
S teenagery jednáte nejlépe jako s rovnocennými partnery, což velmi oceňují. Nechte je spolurozhodovat o tom, jak se rozloučit se zvířátkem, nebo později o tom, jaké nové zvíře by rodina mohla mít, až na to bude správná chvíle.
Pro všechny děti bez ohledu na věk platí, že je lepší smutek prožít než ho potlačovat. „Neplač“ nebo „musíš být statečný“ jsou věty, které dětem nikdy neříkejte – mohly by nabýt dojmu, že jejich emoce nejsou podstatné nebo že je za projevený smutek odsuzujete.
