Vaše zvíře náhle kouše? Může ho něco bolet

Zvíře, které nečekaně kouše, není zlé. Možná se jen snaží říct, že něco není v pořádku. Agresivita má často svůj původ v bolesti, strachu nebo stresu.

Psi, kočky i drobní savci nebo ptáci nepoužívají zuby (nebo zobák) jako prostředek k vyjádření zloby. Kousnutí bývá reakcí na nepohodlí – fyzické či psychické. Může se jednat o bolest, strach z neznámého prostředí, traumatizující zkušenost nebo špatně načasovaný kontakt ze strany člověka.

Zvíře nekouše „jen tak“. Vždy k tomu má důvod, i když nám ho třeba nedokáže říct jinak než právě útokem.

Bolest

Bolesti jen těžko předcházet, může být způsobena zánětem v těle, zraněním nebo jiným vnitřním problémem, který není na první pohled vidět. Zvířeti často způsobuje určitou frustraci, která se nakupí a následně může přimět zvíře kousat.

Zkuste si všímat, zda se změnilo také něco dalšího na chování vašeho mazlíčka. Třeba tak zjistíte, co se mohlo stát nebo Jak problém řešit. V závažnějších případech neváhejte a vyrazte do veterinární kliniky.

Znaky bolesti nemusí vždy být zjevné. Pes, který si nechá hladit hlavu, ale začne vrčet, když se dotknete jeho boku, může mít problém s kyčlí nebo páteří.

Strach a nejistota

Zvířata si pamatují negativní zážitky. Pokud je v minulosti někdo bolestivě uchopil, nesprávně potrestal nebo zastrašil, mohou reagovat kousnutím, když se cítí ohrožená. To platí i pro adoptovaná zvířata, která si nesou „batoh“ zkušeností z minulosti.

U psů bývá častým spouštěčem například rychlý pohyb ruky nad hlavou, u koček kontakt s neznámou osobou nebo prudká manipulace. Ptáci se zase mohou leknout pohybu za zády nebo nečekaného zvuku.

Signály, kterým je třeba věnovat pozornost

Zvířata obvykle varují předem. Jejich řeč těla je plná indicií – jen se je musíme naučit číst. Mezi nejčastější signály patří:

• ztuhlé tělo, zatažené uši, sklopený ocas (u psa)
• syčení, mávání ocasem, zježená srst (u kočky)
• výrazné zívaní, olizování čenichu, odvracení hlavy – to vše může být známkou stresu
• zrychlený dech, rozšířené zorničky, snaha o útěk nebo skrývání

Pokud tyto signály přehlédneme a pokračujeme v kontaktu, zvíře může kousnout – ne proto, že je zlé, ale proto, že se cítí zahnáno do kouta.

Prevence a budování důvěry

Základem je trpělivý a respektující přístup. Mezi vámi a vašim mazlíčkem musí panovat důvěra. Naučte se číst jejich neverbální komunikaci, zvíře nepřetěžovat a jednat s ním v klidu. To je koneckonců základem i mezilidským vztahů.

Vyplatí se také umožnit zvířeti míst svůj vlastní prostor. Především při kontaktu s cizími lidmi nebo pobytu v neznámém prostředí by mělo zvíře mít možnost se oddálit nebo utéct.

U štěňat a koťat je důležitá socializace. U starších zvířat pomůže klidné prostředí a vyhýbání se konfliktům. Agresi se nesnažte „překonat“ silou – spíš pochopte, co se za ní skrývá.

Kdy vyhledat odborníka?

Na odborníky byste se měli obrátit v případě, že vaše zvíře změnilo své chování a nyní kouše. Nejdříve zkuste vašeho mazlíčka zkontrolovat sami – např. zda nemělo nějaký úraz, který by způsoboval bolest a podobně. Pokud příčinu nenajdete a problém nadále trvá, měli byste využít pomoc odborníka. Kontaktovat byste měli vašeho veterinárního lékaře nebo si domluvte konzultaci přímo s etologem nebo odborníkem na zvířecí chování. Specialisté vám pomohou najít příčiny změn chování zvířete a navrhnou plán řešení situace.

Kousnutí je pro zvíře většinou jednou z poslední možností, jak se bránit před tím, co vnímá jako ohrožení. Nepřehlížejte signály, které k němu vedou. S pochopením, trpělivostí a respektem můžete předejít mnoha nepříjemnostem – a posílit vzájemné pouto se svým zvířecím parťákem.

Zdroje: Mazliccivpohybu.cz, Prozeny.cz