Za neuklizenou hromádku hrozí pokuta. Sáčky na venčení ale na mnoha místech chybí

Úklid po psovi je jednoduchá a samozřejmá povinnost každého chovatele. Jenže když sáček chybí, přichází na řadu výmluvy – a nepříjemný problém pro ostatní. Veřejné sáčky by měly pomáhat, realita je ale často jiná.

Sáčky zdarma? Často spíš náhoda než pravidlo

Města se snaží vycházet pejskařům vstříc – ať už instalací stojanů na sáčky, nebo kampaněmi, které mají lidi motivovat k úklidu po svém psovi. Na papíře to zní skvěle: třeba v Praze 3 se podle městské části doplňuje přes 50 tisíc sáčků týdně. Jenže v praxi to dost často nefunguje.

Zásobníky jsou prázdné, doplňování probíhá nepravidelně a některé stojany se vyprazdňují záhadně rychle. V Praze 22 zmizí obsah některých zásobníků během jediného dne. Město to řeší, ale výsledek se mění podle lokality. Někde se doplňuje pravidelně, jinde se lidé na sáček spoléhají marně.

Mnoho pejskařů tak místo využití městských sáčků raději nosí vlastní. Ne že by nechtěli ušetřit, ale spíš už nemají nervy na nefunkční systém.

Mít vlastní zásobu je jistota

Kdo nechce riskovat nepříjemnou situaci uprostřed procházky, nosí si sáčky sám. Na trhu jich je spousta – klasické plastové, papírové i ekologické varianty, které se samy rozloží.

Oblíbené jsou sáčky, které se vejdou do malého zásobníku připnutého na vodítko. Díky tomu je máte vždycky po ruce, a i když veřejné zásobníky selžou, vy nemusíte. V mnoha případech to bývá i levnější než spoléhat se na to, co „snad někde bude“.

Ekologie a psi: jde to dohromady?

Sáčky z bioplastů nebo papírové alternativy jsou čím dál populárnější. Nejenže nezatěžují přírodu tolik jako běžné plastové, ale často jsou i příjemnější na použití – pevnější, bez zápachu a někdy i s vůní.

Je to malý krok pro pejskaře, ale velký rozdíl pro životní prostředí. Pokud jich člověk použije stovky za rok, dává to smysl.

Úklid není volba. Je to základní slušnost

Když se po ulici nemůžete projít, aniž byste museli dávat pozor na každé šlápnutí, něco je špatně. Úklid po psovi je přitom otázka několika vteřin. Sáček do ruky, sebrat a vyhodit. A pokud se někdo vymlouvá, že zrovna žádný nemá, je otázka, jestli je připravený být chovatelem.

Veřejné zásobníky mají smysl, ale nesmí být alibi. V ideálním světě by sáčků bylo dost pro všechny, ale v realitě platí: kdo chce mít čisté město, musí začít u sebe.

Příběh z běžného života pejskaře, který sice sáčky ve stojanu ocení, ale raději má vždy své – protože spolehnout se na „město“ se často nevyplácí.

Zdroj: prazsky.denik.cz, iDnes, Plzeňská drbna