Spíte se svým mazlíčkem v posteli? Problém může být s některými plemeny
Spíte ve své posteli a sdílíte její pohodlí i s někým jiným? Manžel, přítel, nebo dítě je stále docela běžná věc. Spát však se psem, který se rozvaluje u vašich nohou a klidně odfukuje spolu s vámi, není ani dnes ničím výjimečným. Výjimečné je to spíše u některých plemen, kde sdílení postele může tvořit problém. Prostorový i hygienický.
Pes obecně
Pes do postele nepatří, řeknou konzervativní rodiče, prarodiče, nebo i někteří mladí. Na 99% to potvrdí i lékaři. Odpůrce takového nápadu svůj názor změní, jakmile si opatří svého prvního psa a pochopí, že odepřít nejvěrnějšímu příteli takovou banalitu, jako pohodlí během noci, je prostě těžké. Víte, pes do vaší postele nemíří proto, že je tam pohodlí a měkce. Toto je jen částečný důvod. Mnohem podstatnější je pro něj to, že v té posteli spíte vy. Má k vám blízko a může být nablízku, reagovat na vás a například i vy tak můžete hned reagovat na něj. Objetím, pohlazením a podobně. Na člověka působí teplo jeho těla, hebkost jeho srsti a vůbec přítomnost. To vše je psychologie a takovou psychologii je těžké přetrhnout. Pes potřebuje vztah a postel nevnímá jako postel, ale jak to samé, co jste mu kdysi dávno vy sami určili jako místo na spaní.
Hygienické důvody
I psi, kteří mají srst a také nevypadající srst, mají v srsti nějaké ty mikroby. V tlapkách nečistoty po procházce venku a sem tam se najde i nějaký ten parazit. Jsou to však tak malé rizika, že je s radostí mnozí podstupujeme, i když svým způsobem tak posilujeme vlastní imunitu. To nejhorší, co můžete v zájmu dělení prostoru v posteli udělat, je pustit k vám velká plemena. Dá se říci, že je nemyslitelné hostit vlkodava, bernardýna, středoasijského ovčáka a mnoha jiná plemena. Nejde ani tak o jejich tendenci upravovat vzhled povlečení a přesouvání věcí, ale zvýšený slinotvorby, utírání do postelového textilu je noční můrou i pro majitele těchto psů. Nečistoty a celková hygiena je na tom horší. Dlouhá srst a větší či střední plemeno, tvoří stále problém převážně hygienický. Mikroby u městských udržovaných psů blechy, parazity, srst a další nečistoty. Čím větší pes, tím vyšší míra negativ.
Realita je jiná
Ve skutečném světě bychom pitbula a německého ovčáka asi těžko chtěli vidět v posteli. Majitelé, kteří bydlí sami a jsou chovateli i takových plemen v naší blízkosti sami dokazují, že je jedno, jaké plemeno to je. Pobyt v posteli jim nedokáží upřít. Tak však i lůžko vypadá. Jeho technický stav není nutné ze strany majitele velmi vylepšovat, protože slouží dvěma tolerantním stranám. O čistotě se dá pomlčet a někdy, když chovatel nedává jasné hranice chování obou, sebe i psa, stává se postel i skladištěm jeho hraček, či dokonce potravinových zásob. Tehdy již není hygienický problém jen pes, ale také kosti, žvýkací hračky a hračky, které každý pejskař pravidelně tak či tak nachází na posteli, či kdekoliv v domě a bytě.
Nezapomeňte: pes, který se v raném věku stále nepodřídil pravidlům a například i pes, který chce svého pána vytrestat, používá jednoduchý nástroj, kterým majitele šokuje a překvapuje. Vymočení do postele zná každý, i když nejčastěji jen v začátcích osvojení štěňata. Moč dospělého psa bychom objemově naměřili na několik sklenic zapáchající tekutiny, která se dostává hluboko do matrací postele. Pachové stopy tam zůstanou navždy, ať uděláte cokoliv. Stačí jediná taková stopa a pro psa bude v budoucnu jednodušší označkovat dané místo opět.