Nejvíc páchnoucí zvířata: Smradem se chrání skunkové a tchoři

V přírodě platí jednoduché pravidlo: když nemáš zuby, drápy ani rychlé nohy, vymysli si na obranu něco jiného.

A tak někteří tvorové sází na to, co u nás lidí vždycky zabere – pořádný smrad. Vůně, která připomíná shnilé vajíčko, spálený plast nebo kanalizaci, může být překvapivě účinnou obranou.

Nejslavnější smradlavci jsou jednoznačně skunkové. Když se cítí ohroženě, obrátí se zády, zvednou ocásek a vystřelí proud smradlavé kapaliny. A to až na vzdálenost tři metry! Látka, kterou vypouštějí, obsahuje sirné sloučeniny, které se silně vážou na kůži a prádlo a čistí se jen velmi těžko. Podobně se chrání i tchoři, kteří jsou sice menší a méně slavní, ale jejich „vůnička“ je neméně působivá.

Když zápach nezná hranic

Smrad není doménou jen savců. Mravenečníci vypouštějí při ohrožení chemikálie, které odpuzují predátory. Mnoho druhů brouků zase produkuje žíravé a zapáchající kapaliny, které vystřelují na útočníka. Jedním z extrémních případů je pak africký hroch, který se potí růžovým mazem s antibakteriálními účinky a ne zrovna příjemnou vůni.

Zápach je evolučně chytrá zbraň. Díky ní má šanci na únik i zcela neagresivní zvíře. Predátoři si velmi rychle zapamatují, které zvíře „nechutná“ ani nosem. Navíc často platí, že čím víc smrdíte, tím méně musíte utíkat nebo bojovat.

Některá zvířata jsou vůči smradlavým zbraním imunní. Například sovy nebo hadi skunka napadnou i přes jeho obranu. Jejich čich je zkrátka nastaven jinak a pachový signál je neodradí. Pro lvy, psy nebo lišky je ale kontakt se skunkem velmi nepříjemný a učí se mu vyhýbat.

Smrad jako umění přežit

V přírodě není nic zbytečné. Ani nepříjemný odér. Pro někoho je to obrana, pro jiné výstraha, pro vědce fascinující výzkumný materiál. Příště, až ucítíte nelibou vůni v přírodě, možná zrovna míjíte mistra přežití.

Zdroj: quora.com, timesofindia.com, a-z-animals.com