Infrazvuky slyší nejen sloni, ale i holubi

Svět kolem nás je plný zvuků, které neslyšíme. Ne proto, že by neexistovaly, ale protože na ně naše uši nestačí. Zvířata ale vnímají i to, co nám uniká. Vnímají ticho, které vibruje.

Zvuky, které nás obklopují, nejsou vždy slyšet. Ne proto, že by nebyly, ale protože naše uši na ně jednoduše nestačí. Zatímco my jdeme krajinou v tichu, některá zvířata si v tom samém tichu předávají zprávy. V jejich světě se šíří vibrace, které my ani nezachytíme, natož pochopíme.

Lidské ucho má své limity. Zachytí zvuky od dvaceti do zhruba dvaceti tisíc hertzů. Cokoli nižšího je infrazvuk, všechno vyšší patří mezi ultrazvuky. A právě ten tichý, hluboký infrazvuk je fascinující. Pro některé tvory je totiž stejně důležitý jako pro nás řeč.

Tichá řeč obrů

Sloni zvládají komunikovat způsobem, o kterém se nám může jen zdát. Už v sedmdesátých letech si badatelé všimli, že reagují na podivné podněty. Bioložka Katy Payneová tehdy s kolegy objevila, že sloni spolu mluví přes infrazvuk. Zvuky tak hluboké, že se šíří i desítky kilometrů krajinou.

Samice tak dá stádu vědět, že se přesouvá k napajedlu. Jiný jedinec může varovat před nebezpečím nebo dát najevo, že je poblíž. Funguje to jako tichá síť. Nevysloví jediné slovo, ale všechno si řeknou.

Vědci dnes vědí, že tyto vibrace se šíří nejen vzduchem, ale i zemí. Sloni cítí jemné otřesy chodidly a dokážou podle nich rozpoznat, kdo se k nim blíží. Infrazvuk je tak jejich způsobem, jak zůstat ve spojení i na dálku. Bez mobilu, bez wifi, jen s pomocí vlastního těla.

Holubi, kteří slyší dřív, než se něco stane

Zní to možná jako pohádka, ale holubi opravdu slyší víc než my. Jejich sluch je tak jemně vyladěný, že zachytí i ty nejhlubší vibrace, které my vůbec nevnímáme. Infrazvuk o frekvenci kolem půl hertzu pro ně není nic výjimečného. Díky tomu poznají, že se něco děje, ještě než se to vůbec projeví. Blížící se bouřka, vzdálené zemětřesení, to všechno slyší dřív než my.

Vědci se už delší dobu zabývají tím, jak se holubi dokážou orientovat na dlouhé vzdálenosti. A právě infrazvuk se jeví jako klíč k jejich navigaci. Vnímají vibrace oceánských vln nebo hluboké otřesy země a využívají je k tomu, aby se zorientovali v krajině. Pro nás neviditelná síť zvuků jim slouží jako mapa.

Zatímco my vidíme louku, les nebo pole, holub slyší zvukový otisk toho místa. Neřídí se jen podle slunce nebo magnetických sil, ale podle toho, jak zní svět. A to je něco, co se našemu uchu úplně ztrácí.

Hlubiny, lesy a další tichá spojení

Infrazvuk není výsadou slonů ani holubů. V hlubinách oceánu jím komunikují i velryby, zejména plejtváci. Jejich zpěvy se pohybují kolem deseti hertzů a dokážou putovat mořem stovky kilometrů daleko. Slouží jim k navazování kontaktu, hledání partnera i k orientaci v nekonečném prostoru.

I na souši existují zvířata, která si v tichosti předávají zprávy, které člověk nemá šanci zachytit. Žirafy si podle pozorování výzkumníků mezi sebou šeptají hlubokými tóny, které ucho běžného člověka vůbec nezaregistruje. V deštných lesích se pomocí vibrací dorozumívají některé druhy krokodýlů a ptáků. Dokonce i obyčejné kočky vnímají infrazvuky při lovu. Jejich citlivé tlapky dokážou zachytit jemné chvění půdy a reagovat na něj ještě dřív, než je slyšet cokoli jiného.

Infrazvuk nevzniká jen mezi zvířaty. Tvoří ho i samotná příroda. Když se sesune lavina, otřese se země nebo se blíží silná bouřka, vznikají hluboké vibrace, které se šíří krajinou. Zvířata je dokážou zachytit mnohem dřív než my. Nejde o žádné tajemné schopnosti, jen o citlivost, kterou jsme my lidé v průběhu času ztratili.

Co neslyšíme, to neznamená, že neexistuje

Infrazvuky jsou jako tiché zprávy v éteru. My je neslyšíme, ale jiný život na planetě je slyší a reaguje na ně s dokonalou přirozeností. Komunikace slonů, navigace holubů nebo zpěvy velryb nejsou záhadou. Jsou jen součástí reality, do které nemáme přístup, protože jsme zkrátka jinak naladění.

Zvířata kolem nás žijí v mnohem bohatším zvukovém světě. A je dobré si to připomínat. Protože někdy je největší síla právě v tom, co se neřekne nahlas.

Zdroje: Wikipedie, Cornell university, Science