Fenomén humanizace zvířat: Znakem trendu jsou i zmenšeniny lidských oblečků

Mají vlastní šatník, oslavují narozeniny, dostávají dárky pod stromeček. Z domácích mazlíčků se v posledních letech stávají plnohodnotní členové rodiny. Trend humanizace zvířat ale není jen roztomilý rozmar – mění způsob, jak o ně pečujeme, jak s nimi mluvíme, ale také to, co jim kupujeme a jaký obří byznys kolem toho vzniká.

Zvíře jako parťák. Nebo rovnou jako dítě?

Ještě před pár desítkami let pes běhal po zahradě, žral zbytky od oběda a měl v kotci boudu vyrobenou ze staré skříně. Dnes má ten samý pes měkký pelíšek v ložnici, jí hypoalergenní granule s lososem a nosí kabátek s reflexními prvky. Není to výjimka, ale spíš nový standard.

Řada majitelů o svém psovi nebo kočce mluví jako o „chlupatém dítěti“. A často to není jen v nadsázce. Podle výzkumů se většina lidí se zvířetem doma nechová jen jako ke zvířeti, ale jako k členovi rodiny. Zvířata se tak dostávají do role, která dřív náležela výhradně lidem – často jako náhrada dítěte, partnera nebo blízkého přítele.

Měníme jejich svět – podle sebe

To, jak zvířata vnímáme, ovlivňuje i to, co jim nabízíme. Strava, doplňky, výchova – všechno je stále víc „po lidsku“.

Výrobci krmiv se předhánějí v nabídce „superprémiových“ jídel s kvalitními surovinami, které vypadají lépe než oběd v některých restauracích. Na obalech se objevují hesla jako „bez konzervantů“, „raw“, „organické“ – a reagují tak na to, co chtějí hlavně majitelé. Ne zvířata samotná.

Podobně je to i s výchovou. Mnoho lidí se snaží se svým mazlíčkem komunikovat jako s malým dítětem. Učí ho povely stylem, jakým by vysvětlovali úkol dítěti ve školce, dávají mu prostor, rozhodování, často i volbu jídla. Zatímco zvíře potřebuje strukturu a jasná pravidla, dostává někdy spíš chaos a nejistotu.

Psí móda: trend nebo úlet?

Asi nejviditelnějším příkladem humanizace jsou zvířecí oblečky. Svetříky, bundičky, šatičky – i u nás už běžně potkáte psa v kabátku, kočku v tričku nebo dokonce ve slunečních brýlích.

Zatímco v některých případech jde o praktickou potřebu – například u naháčů nebo starších psů – jindy už spíš o styl. Oblečky ladí s outfitem majitele, nosí značky jako Gucci nebo Louis Vuitton a v některých městech se pořádají módní přehlídky výhradně pro psy.

Pet-móda je byznys. A obrovský. Jen ve Spojených státech dosáhl trh s produkty pro mazlíčky téměř 200 miliard dolarů ročně a očekává se, že poroste dál. A nejde jen o oblečení – ale i o šperky, kosmetiku, hotely, lázně nebo dorty pro psy.

Když láska přeroste rozum

Přestože většina odborníků chápe, že mazlíček může být milovaný společník, upozorňují i na hranici, za kterou už nejde o péči, ale o projekci. Zvíře není člověk – a když s ním zacházíme jako s člověkem, můžeme mu spíš uškodit.

Zvíře nerozumí lidské řeči, intonaci, výčitkám nebo pochvalám tak, jak bychom si přáli. Nerozezná, že ho šatky „sluší“, ale pozná, že se v nich nemůže volně hýbat. Potřebuje pohyb, čichové podněty, kontakt s ostatními zvířaty – nikoliv dort na oslavu narozenin.

Někdy je za humanizací skrytý i tlak ze společnosti – sociální sítě jsou plné „dokonalých“ mazlíčků, což může vést k tomu, že se lidé snaží naplnit představu, která není ani přirozená, ani nutná.

Kde najít rovnováhu?

Mít mazlíčka jako člena rodiny není nic špatného. Naopak – vztah člověka a zvířete může být obohacující, upřímný a krásný. Ale jen pokud respektujeme, že zvíře má jiné potřeby než člověk.

Nejde o to, abychom přestali být ohleduplní nebo se přestali starat. Jde o to, abychom milovali tak, že dáváme – a ne projektujeme sami sebe.

TIP na závěr:

Chcete udělat radost svému mazlíčkovi? Místo nové mikiny zvažte delší procházku, nové hračky, čas strávený spolu nebo socializaci s dalšími psy. Pro zvíře to často znamená víc než celý šatník.

Zdroj: novinky.cz, Science Direct