Bércoun: Vypadá jako hlodavec, ve skutečnosti je však příbuzným slona
Na první pohled působí úplně nenápadně – malý tvoreček, co připomíná myšku, trochu rejska a možná i ježka. Většina lidí by ho v přírodě přešla bez povšimnutí. A přitom právě v tomhle drobečkovi se skrývá příběh, který byste od něj rozhodně nečekali.
Dlouho ho nikdo nebral moc vážně. Vědci si s ním nevěděli rady, řadili ho mezi špatné příbuzné, a široká veřejnost neměla o jeho existenci téměř netuší. Jenže bércoun není jen tak ledajaký savčí skřítek – je to mistr utajení. Nejen v křoví, ale i v lidské pozornosti.
Co je vlastně bércoun zač?
Bércouni (řád Macroscelidea) patří mezi malé savce a najdeme je pouze v Africe. Existuje zhruba dvacítka druhů, rozdělených do několika rodů. Jsou to tvorové denní, velmi plaší, ale extrémně rychlí. Bércouni nejsou žádní obři – vejdou se vám klidně do dlaně. Měří zhruba 10 až 30 centimetrů a jejich ocásek bývá skoro stejně dlouhý. Váží jen pár desítek až pár stovek gramů, takže by je snadno odnesl i větší vítr.
Co je na nich na první pohled nejzajímavější? Rozhodně jejich čumáček. Dlouhý, pružný a neustále v pohybu – vypadá trochu jako miniaturní chobot. A věřte, že ho mají dokonale pod kontrolou. Tento “chobůtek” jim slouží k vyhledávání potravy, zejména hmyzu, v listí a půdě.
Slon v těle drobka
Vědci dlouho považovali bércouny za samostatnou, podivínskou skupinu savců, snad příbuznou hlodavcům nebo hmyzožravcům (ježkům, rejskům). Jenže genetika vyprávěla jiný příběh.
Když molekulární biologové analyzovali DNA bércounů, objevili šokující příbuzenské vztahy. Ukázalo se, že bércouni patří do velké skupiny savců zvané Afrotheria. Mezi členy této skupiny najdeme – vedle bércounů – i slony, mořské kapustňáky (sirény), damany, zlatokrty nebo třeba trubkonose. Všechny tyto živočichy spojuje původ na africkém kontinentu a hluboké vývojové kořeny.
Jinými slovy: bércoun a slon mají společného předka, kterého nesdílejí s žádným hlodavcem. To z nich dělá vzdálené bratrance, i když jeden měří pár centimetrů a druhý několik tun.
Skokan, který se jen tak nenechá chytit
Bércouni nejsou jen roztomilí. Jsou to akrobati na útěku. Díky dlouhým zadním nohám se pohybují skoky podobnými těm u klokanů. Bércouni rozhodně nejsou žádní loudalové – umí to pěkně rozbalit a běžet až třicítkou. Překážky v křoví jim nedělají problém, proplétají se mezi nimi s lehkostí akrobatů.
Nejsou to ale žádní společenští tvorové. Většinou žijí sami, nebo si vytvoří věrný pár. A jak dávají ostatním najevo, že tohle území je už obsazené? Jednoduše – označí si ho pomocí pachových žláz, aby každý vetřelec věděl, že tady nemá co pohledávat. Mezi sebou komunikují nejen pachy, ale i zvuky – od vrčení přes cvrlikání až po bubnování zadními nožkami o zem.
Ztracený a znovu nalezený
Jeden z druhů – bércoun somálský (Galegeeska revoilii) – byl přes půl století považován za vyhynulého. Až v roce 2019, během vědecké expedice v Džibutsku, uvízl v pasti nastražené na jiného tvora. A tak se po desítkách let vrátil mezi „živé“.
Péče, jakou byste nečekali
U bércounů je běžná celoživotní věrnost. Samci a samice tvoří trvalé páry a po narození mláďat zůstávají spolu. Samice většinou přivádějí na svět jedno nebo dvě mláďata – a nejsou to žádná bezbranná miminka. Už při narození mají srst, koukají na svět otevřenýma očima a za chvíli po porodu se umí samy pohybovat. Žádné dlouhé válení v pelíšku, tady se jde rovnou do akce. Do měsíce jsou samostatná.
Takto rychlý vývoj je evoluční výhodou – čím dřív se mládě osamostatní, tím větší šance má na přežití.
Bércoun v kultuře? Spíš v zapomnění
Na rozdíl od slonů nebo šelem se bércouni těší minimální pozornosti veřejnosti. Nenajdete je v dětských knihách, filmech ani v pohádkách. A přece jsou součástí přírodního divadla, které by bez nich bylo chudší.
Některé africké kultury vnímají bércouna jako chytrého a vychytralého tvora – obdobu naší lišky nebo ježka. V legendách se často zachraňuje díky důvtipu, ne síle.
Proč bércouny chránit?
Bércouni hrají v přírodě důležitou roli. Regulují populace hmyzu, slouží jako potrava predátorům a přispívají k rovnováze ekosystému.
Některé druhy bércounů jsou však ohrožené. Ničení biotopů, těžba dřeva, zemědělství nebo klimatické změny mají vliv i na ně. Proto je důležité nejen je chránit, ale i studovat – a znovuobjevovat.
Zdroje: wikipedia.org, awf.org, bbc.com, Akademie věd
