Dobrman je pořádný hlídač tělem i duší. Potřebuje hlavně pohyb

Dobrmani jsou silní a energičtí psi, kteří potřebují dostatek pohybu. Při nedostatku pohybu mohou být podráždění nebo dokonce agresivní. Důležitá je pečlivá socializace a výcvik poslušnosti od útlého věku, radí na webu HillsPet.

Dobrman má dlouhou hlavu a elegantní svalnaté tělo. Uši byli dříve často zastřižený tak, aby stály vzpřímeně, a ocas byl obvykle nakrátko ostříhaný. Nyní se dobrmani do chovu připouštějí pouze nekupírovaný jedinci, což znamená, že mají přirozeně klopené ucho i ponechaný dlouhý ocas. Dobrman má krátkou, hladkou a lesklou srst, která je černá, tmavě červená, modrá nebo plavá s rezavými znaky na obličeji, těle a ocase. Tento pes průměrně líná a vyžaduje minimální péči. Dobrmani se dožívají přibližně 10 až 12 let.

Dobrmani jsou považováni za psy orientované na lidi, kteří jsou k lidem láskyplní a milí, pokud jsou správně socializovaní a vycvičení. Jsou věrní svým majitelům a dobře se snášejí s dětmi, pokud jsou s nimi vychováváni, někteří dobrmani respektují pouze jednoho člověka.

Němec jménem Louis Dobermann se zasloužil o vývoj plemene na konci 19. století. Byl výběrčím daní a chtěl mít ostrého hlídacího psa, který by ho doprovázel při obchůzkách. Dobermann také vedl místní psí útulek, kde měl přístup k mnoha zatoulaným psům. Díky němu nese plemeno jeho jméno.

Nikdo to neví jistě, ale předpokládá se, že Dobermann zkřížil mnoho plemen, aby získal dobrmanského pinče, neboli dobrmana. Mezi plemena, o kterých se předpokládá, že se na tom podílela, patří rotvajler, německý pinč, německá doga, německý ovčák, manchesterský teriér a anglický krátkosrstý ohař.

Ačkoli byli dobrmani původně vyšlechtěni a dodnes se po celém světě používají jako hlídací psi, byli také policejními a vojenskými psy, záchranářskými psy a terapeutickými psy.

Zdroj: hillspet.com