Jak se orientují včely? K navigaci zdaleka nepoužívají jen slunce

Představte si včelu – pracovitou, malou, sypající kolem sebe pyl a sbírající nektar. Poté, co několik hodin pobývala daleko od úlu, dokáže najít cestu domů, jako by měla GPS. Ale nemyslete si – žádný satelit za jejími zády neletí. Včely spoléhají na pestrou směs orientačních technik, které dohromady tvoří fascinující navigační systém.

Slunce a polarizované světlo

Slunce je pro včely primárním navigačním bodem. Umí určit jeho azimut – polohu na obloze – a pak s pomocí vnitřních hodin přepočítávají východ a západ dne na orientaci – to se nazývá sun-compass. Ovšem co když je pod mrakem? Včely mají pro takové situace záložní plán.

Jejich oči, konkrétně fotoreceptory v hlavě (tzv. ocelli a složené oči), zachycují polarizované světlo – světelné vlny uspořádané v určité orientaci. I když slunce spolehlivě nevidí, detekují ze zbytků nebe, kam směřuje. Analýza těchto vzorců jim umožní i během zataženého dne určit, odkud přichází sluneční směr .

Zemské magnetické pole

K navigaci včely někdy využívají i magnetorecepci – jsou citlivé na magnetickou orientaci planety. V těle mají mikročástice železa, které mohou fungovat jako bio-kompas. Ten jim pomáhá, když nejsou žádné vizuální nebo sluneční body .

Včely si zapamatují přehled krajiny při orientačních letech – kdykoli poprvé opouštějí úl, krouží kolem a “vyfotí” si panorama. Vzpomínají si například na stromy, budovy nebo cesty, což jim pomůže při návratu. Když se ztratí v neznámém prostředí, využívají pachové stopy – feromony úlu fungují jako maják, když se přiblíží.

Vzdálenosti a směr – waggle dance

Jakmile včela najde nektar, vrátí se do úlu a ostatním včelám předá informace prostřednictvím tzv. “waggle dance”. Tancem přesně ukazuje směr vůči slunci a také délku rovinky informující o vzdálenosti. Pokud slunce mění pozici, upravují tancem své poselství – přesněji vektor vzdálenosti i azimutu .

Při hledání potravy včely určují vektorové trajektorie – zaznamenávají délku i směr letu. Tento mechanismus, nazývaný “dead reckoning” nebo “path integration”, jim umožňuje najít nejpřímější cestu domů – stejnou, jakou přišly tam .

Kombinace technik = robustní systém

Včely nespolehají jen na jednu strategii. Pokud slunce nemají, použijí polarizaci nebo magnetická pole. Pokud jsou vizuálně dezorientované, spoléhají se na pachové nebo topografické body. Tato kombinace dělá jejich orientaci výjimečně spolehlivou.

Německý etolog Karl von Frisch, nositel Nobelovy ceny, dokázal již před stovkou let, že včely vnímají sluneční polohu, polarizované světlo i magnetická pole, a kombinují to při navigaci i v tanci. Moderní výzkumy potvrdily, že dokážou používat polarizované světlo i v tunelu bez výhledu na oblohu – a včelí tanec podle toho reaguje .

Jak včely najdou cestu zpět

1. Slunce a vnitřní hodiny – určují směr.

2. Polarizované světlo – záložní zdroj, když je zataženo.

3. Magnetické pole – rezervní navigace.

4. Paměť krajiny a feromony – poznávací znaky.

5. Waggle dance a vektorová paměť – sdílení vzdálenosti a směru.

6. Path integration – sledování cesty tam i zpět.

Včely tak tvoří jeden z nejefektivnějších a nejspolehlivějších navigačních systémů v živočišné říši – i bez elektroniky dokážou domluvit přesný směr i kilometry vzdálené potravní zdroje. Jejich mozek není velký, ale kompenzuje to precizním propojením senzorů, paměti i komunikace.

V přírodě se mnohdy krása spočívá v jednoduchosti. Včela není GPS, ale funguje jako dokonalý živý satelit – a učí nás, že orientace se dá zvládnout bez techniky. Když včely mluví o návratu domů, dělají to s elegancí, přesností a tikajícím vnitřním časem.

Zdroj: quora.com, reddit.com, Lund university, NIH