Jaký pán, takový pes. Při výběru si často vybíráme zvíře na základě toho, jací jsme my sami
Někdy stačí jediný pohled na dvojici člověk–pes a máte jasno: tihle dva k sobě prostě patří.
Jako by se na sebe navzájem podobali, ať už vzhledem, chováním nebo tempem chůze. Náhoda? Spíš ne. Ukazuje se, že při výběru psa často podvědomě sáhneme po takovém zvířeti, které nám připomíná nás samotné. A neplatí to jen pro fyzický vzhled, ale i pro povahu.
Ačkoli si to možná nepřiznáme, výběr psa není jen o velikosti bytu nebo náročnosti péče. Často nás to táhne k plemenům, která v sobě nesou něco „našeho“. Aktivní lidé volí energické psy, kteří zvládnou dlouhé výlety, běhání a mají rádi společnost. Klidnější duše si častěji vyberou pohodáře, kteří milují gauč a pohodu.
Psychologové tvrdí, že pes je zrcadlem našeho vnitřního nastavení. A tak není divu, že introvert si rozumí s plachým psíkem, zatímco extrovert sáhne po upovídaném a rozpustilém společníkovi. A často se tyhle podobnosti časem ještě prohlubují.
Společné rysy? Opravdu ano
Možná vás překvapí, že vědci zkoumali i podobnosti mezi páníčky a jejich mazlíčky z hlediska vzhledu. Výsledek? Lidé si častěji vybírají psy, kteří jim připomínají sami sebe – ať už tvarem obličeje, barvou vlasů (tedy srsti), nebo výrazem očí. Zvlášť silné je to u čistokrevných plemen, kde je výběr více „vědomý“.
Zkrátka – pokud jste jemní, pravděpodobně vás neosloví bojovný typ. A pokud máte rádi řád a disciplínu, budete přirozeně inklinovat k psovi, který reaguje na povely s přesností.
I pes si vybírá svého člověka
Zrcadlení ale funguje obousměrně. Stejně jako vy hledáte psa, který vám sedne, i pes reaguje na vaši energii. Cítí váš klid, nervozitu, radost i úzkost – a podle toho si k vám buduje vztah. Proto se někdy stane, že pes v útulku odmítá jednoho návštěvníka za druhým, dokud nepřijde „ten pravý“. A pak je jasno. Spojení je na světě.
Říká se, že pes si svého pána vybere srdcem. Ale možná má taky v sobě vnitřní kompas, který ho vede k někomu, kdo mu bude připadat důvěrně známý – protože je mu podobný.
Některé páry páníček–pes spolu žijí tolik let, že už začnou být skutečně jako jeden. Podobný krok, výraz tváře, nálady… Není to kouzlo, ale přirozený vývoj vztahu. Trávíte spolu spoustu času, reagujete na sebe, učíte se jeden od druhého.
A možná v tom tkví i největší kouzlo vztahu se psem: není to jen zvíře, které krmíte a venčíte. Je to bytost, která se vám přizpůsobí, a přitom vás zároveň přetváří. A tak se stane, že se na vás lidé podívají a řeknou: „To je jasný. Ten pes je celej vy!“
Nepodceňujte instinkt
Ať už si psa vybíráte podle plemene, velikosti nebo barvy srsti, vždycky v tom hraje roli i něco hlubšího. Podvědomý pocit, že tohle je ten pravý. A není na tom nic špatného – naopak. Pes, který vám sedne osobnostně, se stane nejen vaším společníkem, ale i spřízněnou duší. A možná si po pár letech nebudete podobní jen vzhledem, ale i tím, jak vnímáte svět.
Zdroj: quora.com, sciencedirect.com, bbc.com
