Jezevec lesní: Rodiče a potomci dlouho žijí společně
Když se řekne jezevec, spoustě lidí se vybaví osamělý bručoun s dlouhými drápy, který vyleze v noci z nory, všechno rozhrabe a zmizí. Jenže realita je mnohem milejší. Jezevec lesní je překvapivě společenské a čistotné zvíře, které má rodinu na prvním místě. A rozhodně není žádným zlým lesním duchem.
Jezevci nežijí sami. Tvoří tzv. klany (neboli „cete“), skupinky o čtyřech až osmi členech. Typicky je to rodičovský pár a jejich mláďata z posledních let. Občas se k nim přidají i další příbuzní, třeba sourozenec, který ještě nenašel vlastní teritorium, nebo neplodná samice, která pomáhá s péčí o mladé.
Mláďata často zůstávají s rodiči klidně i dva roky. Takže žádné vyletí z hnízda a konec. Jezevčí rodiny drží pospolu. Sdílí noru, hledají potravu a společně přezimují. V přírodě je to vlastně dost výjimečné.
Děti pod zemí
Jezevčice rodí nejčastěji dvě až tři mláďata, obvykle v únoru až březnu. Jezevci mají zvláštnost zvanou utajená březost. I když dojde k oplodnění už na podzim, vývoj embryí se pozdrží, a k porodu dojde až za několik měsíců. Výhodou je, že se mláďata narodí ve chvíli, kdy je bezpečno v noře a venku není rušno.
Malí jezevci se rodí slepí, bez srsti a velmi křehcí. Prvních pár týdnů neopouštějí noru. Teprve kolem osmi týdnů začínají vykukovat ven a objevovat svět. Maminka i další členové klanu je hlídají, vodí a učí. Přes léto zesílí, a když přichází zima, jsou připraveni zalézt zpátky do nory, tentokrát už jako rovnocenní členové rodiny.
Společně v jedné ložnici
Jezevci žijí v neskutečně propracovaných norách s více vstupy, chodbami, komorami a dokonce i toaletním prostorem. Často jde o generacemi obývaná obydlí, která se vylepšují, rozšiřují a čistí.
A ano, jezevci si hnízdo pravidelně vykládají trávou, mechem nebo listím. A když přijde zima, zalehnou, klidně bok po boku, a spí. Ne zimním spánkem jako medvědi, ale velmi hlubokým odpočinkem, při kterém šetří energii. V jedné komoře se klidně může mačkat rodičovský pár s mláďaty i dospělými sourozenci. To není samota, to je rodinná pohoda.
Kdy odchází z domu?
Ačkoli některá mláďata odejdou do dvou let a hledají si vlastní teritorium, výzkumy ukazují, že až 70 % jezevců zůstává s rodinou déle nebo dokonce celý život. A i ti, kdo odejdou, se často stěhují jen o pár kilometrů dál, na známé území, kde mohou později zase vytvořit vlastní klan.
Samci a samice si vybírají partnery často z jiných klanů, ale jezevci nejsou žádní tuláci. J jejich teritoria jsou stabilní a často přísně bráněná.
Nezvaný host? Spíš soused
Jezevec je sice noční tvor a většinou se drží dál od lidí, ale rozhodně není agresivní. Není to žádný predátor, který by vám ohrozil domácí mazlíčky. Je všežravec. Živí se hmyzem, žížalami, plody, kořínky, sem tam drobným hlodavcem. A pokud si myslíte, že je špinavý, budete překvapeni. Jezevec si své WC buduje mimo hlavní nory a své hnízdo pravidelně čistí.
V některých krajích ho lidé stále mylně považují za škodnou. Přitom je to důležitý pomocník přírody. Pomáhá udržovat rovnováhu v lese i na loukách, přirozeně snižuje populaci škůdců a provzdušňuje půdu.
Jezevec lesní je jedním z nejvíce podceňovaných zvířat v našich lesích. Přitom když se podíváte na jeho životní styl, důraz na rodinu, čistotu, stabilitu, možná zjistíte, že bychom se od něj mohli i trochu inspirovat.
Zdroj: Česká divočina, Badgerland, NP Šumava, Enviweb
