Když zvířata předstírají smrt: Jde o jeden ze způsobů přežití
V přírodě je přežití hra, ve které platí jednoduché pravidlo. Kdo lépe oklame predátora, má větší šanci na další ráno. Některá zvířata si osvojila rafinovanou taktiku. Místo útěku, boje nebo schovávání zvolila dokonalé herecké číslo. Předstírají smrt. A právě tahle zvláštní strategie někdy rozhoduje o životě a smrti.
Předstírání smrti, známé také jako tanatóza, je fascinující evoluční trik, který zvířatům umožňuje přežít situace, kdy by jinak neměla šanci. Predátoři totiž často preferují čerstvou kořist. Mrtvé zvíře většinou nevypadá dost lákavě, aby stálo za námahu.
Některé druhy dovedly tuto techniku téměř k dokonalosti. Vačice opossum je v tom tak zběhlá, že během svého hereckého výkonu nejen nehybně leží, ale dokonce začne vydávat zápach rozkládající se mrtvoly. A to už je pro leckterého predátora signál, že si raději půjde hledat něco chutnějšího.
Nejsou to ale jen vačice. Předstírání smrti je rozšířené i mezi rybami, ptáky, hady, hmyzem a dokonce i některými savci. Například zajíci, když ucítí hrozbu, často přikrčí tělo k zemi, přestanou se hýbat a čekají, až nebezpečí přejde. Stejně tak žáby dokážou v krizových situacích dramaticky znehybnět a některé druhy pavouků ztuhnou tak dokonale, že vypadají jako vysušené skořápky.
Kdy trik funguje a kdy může být osudový
Ve volné přírodě se tahle strategie často vyplácí. Predátor hledá pohyb. Instinkt mu velí chytit to, co utíká. Pokud ale zvíře náhle znehybní, lovec znejistí. Co když už je pozdě? Co když je maso zkažené? Často si raději vybere snadnější cíl.
Předstírání smrti však není univerzálním klíčem k přežití. Někdy se může stát dokonce pastí. Typickým případem je srnče schované v poli. Mladé srnky mají instinkt zamrznout při hrozbě nebezpečí. V přírodě to dává smysl. Vysoká tráva je ochrání před pohledem vlků i lišek. Jenže když přijedou kombajny během žní, předstírat smrt není ta nejlepší volba. Nehybné mládě často skončí pod koly těžké techniky, protože prostě neuteče.
Podobné příběhy se odehrávají i na silnicích, kde některá zvířata ztuhnou uprostřed cesty při oslnění světly aut. V ten moment jejich evoluční strategie nefunguje. Moderní doba totiž hraje podle jiných pravidel než příroda.
Předstírání smrti v přírodě: chytrá, ale riskantní taktika
Je fascinující sledovat, jak příroda vymyslela tolik způsobů, jak zvířata mohou přežít. Ať už jde o pestrobarevné varování, rychlý útěk, stavění pastí nebo právě předstírání smrti, každá z těchto metod je výsledkem milionů let přizpůsobování se prostředí a predátorům.
Tanatóza není jen o nehybnosti. Je to dokonalá hra o přežití, kde se musí spojit tělesné procesy, instinkty i správné načasování. Pokud zůstane nehybné příliš dlouho, může propásnout chvíli, kdy by mělo šanci bezpečně uprchnout. V přírodě je všechno o načasování a někdy stačí vteřina váhání, aby z dobře míněného triku byla chyba, kterou už nelze napravit.
Zajímavé je, že zvířata nevyužívají předstírání smrti jen jako obranu před predátory. Některé druhy tímto způsobem reagují i během soubojů o teritorium nebo o přízeň samiček. Když vidí, že by v boji stejně prohráli, raději se svalí na zem a zahrají scénu umírajícího hrdiny. Často tím soupeře zmatou natolik, že si prostě najde jiného protivníka. Když je situace beznadějná, raději strnou a tím si někdy zachrání život i šanci na druhou příležitost.
Když jde o život, někdy je lepší se ani nehnout
Předstírání smrti je jednou z nejpozoruhodnějších taktik, jaké příroda vymyslela. V mnoha případech zachránilo nespočet životů a umožnilo pokračování rodu. Jenže v době traktorů, aut a rychlých změn v krajině se kdysi spolehlivá strategie může proměnit v tragédii.
Přesto nás zvířata svou schopností improvizovat a přizpůsobit se stále učí. Učí nás, že někdy je dobré zpomalit, ztichnout a schovat se před bouří. A že přežití není vždy o síle nebo rychlosti. Někdy stačí jen to. Vědět, kdy se nehýbat a doufat, že svět kolem nás nás na chvíli nechá být.
Zdroje: Wikipedie, Grunge, Český rozhlas Plus
