Kočka nespadne pokaždé na nohy – záleží i na výšce pádu
Kočky jsou mistři pohybu a většina z nás má zažitou představu, že když je hodíte z výšky, spadnou ladně na všechny čtyři. Jenže tahle legendární schopnost má svoje limity. Kočka sice má unikátní reflexy a tělo jako z gumy, ale fyzika je neúprosná. Ne každá výška jí dává dost času, aby předvedla svůj elegantní otočný manévr. A ne každý pád končí tím, že si kočka jen lehce oklepe fousky a jde dál dělat, že vás nezná.
Reflex, co by záviděl i gymnastický šampion
Kočka má vrozený reflex, díky kterému se při pádu dokáže otočit ve vzduchu a nasměrovat tlapky dolů. Funguje to tak, že kočka nejprve otočí hlavu a oči směrem k zemi, pak zkroutí páteř, přední část těla natočí jinak než zadní a tím docílí rotace bez potřeby opory. Nakonec natáhne všechny čtyři končetiny a připraví se na přistání. Navíc má pružné kosti a silné svaly, které tlumí náraz. Je to fascinující biologický systém, který kombinuje obratnost s přežitím.
Ale není to kouzlo ani kočičí magie. Jde o fyziku, zkušenosti a trochu štěstí. Koťata se tento reflex učí zhruba od tří týdnů věku a zdokonalují ho hrou a lezením. Starší a obéznější kočky už nejsou tak rychlé a některé domácí mazlíčky možná víc trápí pád granule za linku než vlastní pády z výšky.
Kočičí ninja otočka
A teď přijde zlom. Kočičí reflex sice funguje dobře, ale nefunguje okamžitě. Aby se mohla ve vzduchu otočit, potřebuje mít čas. A ten jí poskytne jen dostatečná výška. Pokud spadne třeba z kuchyňské linky nebo parapetu ve výšce jednoho metru, nestačí se plně přetočit a může přistát bokem, zády nebo hlavou napřed. V takovém případě končí celé kouzlo bolestivým dopadem a někdy i návštěvou veterináře.
Zní to jako nesmysl, ale vědci zjistili, že kočka má větší šanci přežít pád ze sedmého patra než třeba ze třetího. Důvod je jednoduchý. Ve větší výšce má kočka víc času nejen na otočení, ale i na roztažení těla do jakéhosi padákového tvaru, čímž zpomalí pád. Připomíná to trochu létající veverku. Navíc díky svému nízkému objemu a vysoké ploše těla má relativně malou koncovou rychlost, což jí při dopadu pomáhá. I tak ale platí, že gravitace neodpouští a žádná kočka není superhrdina s devíti životy. Tedy ne doslova.
Fyzika ve službách koček
Když kočka padá, platí na ni stejné fyzikální zákony jako na cihlu nebo parašutistu. Zrychluje, protože ji táhne dolů gravitace. Ale jen do určitého bodu. Jakmile začne vzduch klást dost velký odpor a síly se vyrovnají, kočka už nezrychluje dál, dosáhne tzv. koncové rychlosti. To je ten moment, kdy letí pořád stejně rychle, bez dalšího zrychlení.
U průměrné kočky je to asi 100 kilometrů za hodinu, což je pořád dost na to, aby si ublížila. Ale díky tomu, že tělo roztáhne jako padák a má pružnou stavbu, dokáže energii nárazu rozložit. Některé výzkumy dokonce uvádějí, že kočka dokáže pádem přežít i extrémní výšky přes 30 metrů, pokud dopadne na měkký povrch. Ale to rozhodně není výzva pro domácí testování.
Kočka není míček, padat by neměla
I když má kočka reflexy, které by jí záviděl i akrobat v cirkuse, rozhodně to není důvod ji pouštět z okna s tím, že se přece otočí. Pády jsou pro kočky stresující, nebezpečné a často končí zlomeninami nebo vnitřními zraněními. Pokud žije v bytě s balkonem nebo okny bez sítí, je riziko vysoké. A paradoxně právě v létě, kdy lidé větrají víc a kočky láká svět ven, dochází k nejvíce úrazům tohoto typu.
Takže až zase uvidíte video, kde kočka padá z pátého patra a odchází bez škrábnutí, připomeňte si, že to není zázrak, ale kombinace instinktu, výšky, rotace a možná i anděla strážného. A že štěstí přeje připraveným, ale taky těm, co nevisí na zácloně ve čtvrtém poschodí.
Zdroj: PMC, Science Focus, Wikipedia, SCI AM
