Koně v armádě hráli důležitou roli od starověku až do 30. let minulého století

Píše se 20. století a koně – po tisících let věrné služby – zažívají svou poslední velkou chvíli.

V první světové válce jich bylo nasazeno přes osm milionů. A to nejen jako součást kavalerie. Tahali děla, vozili zásoby, pomáhali s evakuací raněných. To všechno v podmínkách, které si dnes jen těžko dovedeme představit – bláto, ostnaté dráty, palba, plyn…

I veterinární péče dostala úplně nový význam. Ošetřeno bylo 2,5 milionu koní a skoro dva miliony z nich se vrátily zpět „do práce“. Vojenské polní nemocnice pro zvířata pojaly až dva tisíce koní najednou. Obětavost zvířat v těchto letech je něco, co se jen tak nezapomíná.

Od rytíře k tanku

Ale zpátky ještě o pár století. Ve středověku byli koně nedílnou součástí rytířské kultury. Těžcí koně – tzv. destrieři – museli unést nejen jezdce, ale i jeho zbroj, zbraně a štít. Tahle zvířata byla trénována na turnaje i bitvy, věděla, jak reagovat na chaos kolem sebe. Bez nich by rytíř nebyl rytířem.

Jenže pak přišly střelné zbraně. A najednou nebylo tak důležité, kolik váhy kůň unese, ale jak rychle zvládne ustoupit nebo přepravit zásoby. Ve válkách napoleonských byla jízda stále důležitá – například u Waterloo. Ale změny byly nevyhnutelné.

Až na dno dějin

Začátek příběhu koní ve válce je ale ještě mnohem starší. Už kolem roku 2500 př. n. l. používali Sumerové koně k tažení válečných vozů. O něco později – kolem 1600 př. n. l. – se díky vylepšeným vozům a postrojům staly tyto soupravy běžnou výbavou armád na Blízkém východě.

Netrvalo dlouho a válečné vozy začaly nahrazovat samotní jezdci na koních. S rozvojem sedel, třmenů a dalších technických vylepšení bylo mnohem snazší ovládat koně i během boje. Řek Xenofón už ve 4. století př. n. l. napsal podrobný návod na výcvik jezdců i koní – a jeho rady se četly po staletí.

Je zajímavé, že i když mechanizace po první světové válce převzala hlavní roli, koně z armády nezmizeli hned. V nepřístupném terénu, v horách nebo zimních podmínkách byli stále nenahraditelní. I ve druhé světové válce jich bylo nasazeno přes milion – hlavně v německé a sovětské armádě.

Tanky, náklaďáky a motorky možná vyhráli rychlost, ale v mnoha podmínkách se spoleh na čtyři nohy stále ještě vyplácel.

Dědictví, na které se nezapomíná

Dnes už jsou váleční koně minulostí. Ale jejich příběhy žijí dál. Organizace jako The Brooke se starají o pracovní zvířata po celém světě – a zároveň připomínají, jakou roli sehráli koně v historii lidstva. Jsou to tišší hrdinové, na které bychom neměli zapomínat.

Koně byli pro člověka oporou v těch nejtěžších chvílích – silní, vytrvalí a loajální. I když dnes už v armádě téměř žádného koně nenajdeme, jejich odkaz zůstává zapsán v paměti generací i v dějinách všech velkých bitev.

Zdroj: en.wikipedia.org, University of California Press, Business Insider