Kouzlo lenochodů: Přitahuje nás na nich jejich pomalé a klidné životní tempo

Lenochodi jsou zvláštní zvířata, není proto divu, že jsou v posledních několika letech tak oblíbení.

Pomalí, chlupatí, často jakoby zadumaní a pořádně zpomalení. A přesto – nebo možná právě proto – je milujeme. Na první pohled působí jako gaučáci zvířecí říše, ale čím víc se o nich dozvídáme, tím víc nám připomínají, že není kam spěchat.

Pomalu, ale jistě

Lenochod se pohybuje rychlostí kolem 0,24 km/h. To je asi jako když se vlečete domů po opravdu dlouhém dni v práci. Jenže zatímco člověk to dělá z únavy, lenochod tak žije celý život. A víte co? Vypadá u toho dost spokojeně.

Tahle pomalost není jen roztomilá, ale taky chytře evolučně vymyšlená. Díky ní si jich predátoři často ani nevšimnou. Když se nehýbete, nejste pro okolí hrozba – ani oběd. Navíc tím šetří energii. Jejich metabolismus je extrémně pomalý a trávení jim může trvat i celý týden. I z banánu dovedou žít dlouho.

Zen mistři džungle

Možná nás na nich tolik fascinuje právě ten klid, který z nich sálá. V dnešním světě, kde máme pořád něco dělat, řešit, plánovat a dokončovat, je pohled na lenochoda jako dovolená pro mozek. Jsou to takoví malí zen mistři džungle – nikam nespěchají, nic nehrotí a přesto žijí naplněný život.

Jejich výraz je navíc téměř meditační. Oči přivřené, pohled někam daleko. Vypadá to, jako by se na svět dívali s nadhledem a věděli něco, co my ještě nevíme. A my bychom to moc rádi zjistili.

Lekce od lenochodů

Co kdybychom si z nich vzali příklad? Nemusíme viset hlavou dolů na stromě nebo trávit den přemýšlením, jestli se přesunout o větev dál. Ale možná by nebylo od věci občas zpomalit. Nedělat všechno hned. Nespěchat za výkonem. Dovolit si chvíli nic nedělat – a necítit kvůli tomu vinu.

Lenochodi nás učí umění pomalého života. Ať už vědomě, nebo jen tím, jací jsou. Když si jich všimneme, většinou se aspoň na chvíli zastavíme. Usmějeme se. A možná i zhluboka nadechneme.

Sláva pomalosti

Ve světě, kde vládne rychlost, multitasking a neustálá aktivita, působí lenochod jako zjevení. Ale právě proto má své kouzlo. Je to připomínka, že kvalita života se neměří počtem odbavených úkolů, ale tím, jak se u toho cítíme.

Takže příště, až budete mít pocit, že musíte všechno stihnout a být všude, vzpomeňte si na lenochoda. Možná vám ukáže, že někdy stačí prostě být. A to je možná ta největší dovednost ze všech.

Zdroj: Ábíčko, Prima Zoom