Králík není zajíc. Rozeznáte je podle rozdílného těla i zbarvení

Na první pohled se možná zdá, že mezi zajícem a králíkem žádný velký rozdíl není. Oba mají dlouhé uši, skákavý pohyb a působí trochu plaše. Ale jakmile se na ně podíváme blíž, můžeme vidět, že rozdílů je opravdu hodně – a to nejen v tom, jak vypadají, ale i v tom, jak žijí. V tomhle článku vám zkusíme jednoduše vysvětlit, čím se zajíc a králík liší, a taky to, co mají naopak společného.

Na pohled podobní, ale…

Zajíc je větší a štíhlejší než králík. Když ho zahlédnete na poli, běží rychle, elegantně a hlavně – hodně daleko. Králík je menší, zavalitější a rozhodně není takový běžec jako zajíc. Jeho úniková taktika je úplně jiná – místo aby utíkal do dálky, raději se rychle schová do nory.

Velký rozdíl je i v uších. Zajíc má opravdu dlouhé uši, často delší než jeho hlava. Navíc končí černou špičkou, takže ho podle toho snadno poznáte. Králík má uši kratší a jednobarevné. Když vedle sebe postavíte plyšáka zajíce a králíka, uvidíte to hned.

Kde bydlí?

Zajíc je samotář. Nemá žádné „doma“, jen mělkou prohlubeň v trávě nebo v poli, kde přes den sedí a snaží se být co nejméně nápadný. Když se cítí ohrožený, spolehne se na rychlý útěk.

Králík je přesný opak – společenské zvíře, které si vyhrabává složité nory. Žije v koloniích a s ostatními králíky se má čile k světu. Jeho nora je promyšlený systém chodeb a místností, kde si může v klidu odchovat mláďata.

Jak se starají o mláďata

Zaječí mláďata se rodí plně osrstěná, s otevřenýma očima a už od narození se dokážou hýbat. Matka je kojí jednou denně, ale jinak je nechává být. Mláďata se od začátku musí spoléhat sama na sebe, což působí až drsně – ale je to přirozené.

Králičí mláďata jsou naopak úplně bezmocná. Rodí se slepá, holá a první dny by bez matky nepřežila. Ramlice (králičí samice) se o ně pečlivě stará a chrání je v bezpečí pod zemí. Je mezi nimi větší „mateřská“ péče než u zajíců.

Co jedí a kdy jsou aktivní

Oba, zajíc i králík, jsou býložravci. Rádi si dají trávu, byliny nebo mladé výhonky. Zajíc si ale poradí i s tvrdší potravou – nevadí mu větvičky nebo kůra stromů, což se hodí hlavně v zimě.

Co se týče aktivity, jsou si podobní – nejvíc se pohybují za soumraku a v noci. Přes den se spíš skrývají, i když králíka můžete někdy zahlédnout, jak si pochutnává na trávě i v poledne, zvlášť když ví, že mu nic nehrozí.

V čem si jsou podobní?

Přestože se v lecčems liší, pár věcí mají zajíc a králík společných. Oba patří do stejné zvířecí skupiny – zajícovití. Mají podobné tělo, dlouhé zadní nohy a velké uši. A oba mají zajímavý způsob trávení – požírají některé svoje měkké výkaly, aby z nich dostali všechny živiny. Zní to zvláštně, ale je to úplně normální součást jejich trávení.

Jak je tedy rozpoznat

Zajíc a králík – dva podobní, ale přitom dost odlišní obyvatelé naší přírody. Zatímco zajíc je spíš samotář, který spoléhá na rychlý útěk, králík je společenský a sází na bezpečí v noře. Liší se ve vzhledu, velikosti, životním stylu i ve výchově mláďat. Když ale víte, na co se zaměřit, snadno je od sebe poznáte.

A příště, až potkáte na louce „něco chlupatého s ušima“, možná už si budete jistí, kdo to byl.

Zdroj: myslivost.cz, junior.rozhlas.cz