Mamuti nejspíš nevymřeli kvůli nadměrnému lovu, ale spíše vlivem nepříznivých přírodních podmínek
Řekněte „mamut“ a většině lidí se okamžitě vybaví huňatý obr s gigantickými kly, jak se pomalu prodírá zasněženou plání. Přestože tahle majestátní zvířata zmizela už před tisíci lety, pořád nás nepřestávají fascinovat.
Odkud mamuti přišli a kdo vlastně byli?
Mamuti byli blízcí příbuzní dnešních slonů, i když na pohled působili o dost drsněji – byli větší, zarostlejší a skvěle vybavení do zimy. Na Zemi se objevili přibližně před pěti miliony lety v Africe a odtud se postupně vydali na sever. Dařilo se jim v Evropě, Asii i Severní Americe. Když se dnes řekne „mamut“, většina lidí si automaticky představí toho srstnatého – mohutného tvora, který bez větších potíží přežíval v mrazech doby ledové.
Tento obr byl perfektně vybavený na chlad:
- měl dlouhou srst,
- silnou vrstvu tuku,
- malé uši a krátký ocas, aby neztrácel teplo,
- a zuby, které si poradily i s drsnou tundrovou vegetací.
Jeho domovem byla tzv. mamutí step – nekonečné, chladné pláně plné trav a bylin, táhnoucí se od Evropy až po Aljašku.
Jak mamuti postupně zmizeli
Mamuti nevymřeli ze dne na den, žádný velký třesk ani hollywoodská apokalypsa se nekonala. Jejich zmizení ze scény bylo pomalé a rozvláčné – trvalo tisíce let. Většina mamutů to zabalila někdy kolem roku 10 000 př. n. l., když končila poslední doba ledová a planeta se začala oteplovat. Jenže pár tvrdohlavých skupinek se drželo zuby nehty (nebo spíš kly) ještě dlouho poté. Třeba na Wrangelově ostrově kousek od Sibiře se poslední mamuti toulali ještě kolem roku 1650 př. n. l. – v době, kdy už se v Egyptě stavěly chrámy a vládli faraoni. Zkrátka – zatímco někde začínala civilizace, jinde se ještě potulovali chlupatí titáni minulosti.
Co za jejich vyhynutím stálo? Vědci se dnes shodují na tom, že šlo spíš o souhru okolností než o jeden katastrofický moment:
- Změna klimatu: S oteplením se tundry začaly měnit v lesy a mokřiny. Mamuti ztráceli svoje přirozené prostředí i zdroje potravy. Nedostatek vhodného prostředí byl pro ně zkrátka fatální.
- Lidé a lov: Lidé mamuty nejen obdivovali, ale hlavně lovili – pro maso, kly, kůži i kosti. Stopy po lidském lovu nacházíme napříč Evropou, Asií i Amerikou. Samotný člověk asi nebyl jedinou příčinou vymření, ale rozhodně hrál důležitou roli.
- Genetické problémy a nemoci: Na izolovaných místech, jako byl právě Wrangelův ostrov, docházelo k příbuzenskému křížení. To vedlo k různým poruchám, nízké plodnosti a vyšší náchylnosti k nemocem. Takové oslabené populace už neměly sílu čelit dalším tlakům.
Co všechno dnes o mamutech víme?
Příroda nám u mamutů sehrála do karet. Díky tomu, že žili v mrazivých oblastech, se z nich v ledu zachovalo mnohem víc, než bychom čekali – někdy i s chlupy, kůží, ba dokonce se zbytky posledního jídla v žaludku. Vědci díky těmto nálezům nemusí jen hádat podle kostí – mohou mamuty opravdu podrobně studovat: jejich vzhled, jídelníček i genetickou výbavu.
Z toho, co víme:
- dospělý srstnatý mamut mohl vážit i 6 tun a měřit přes tři metry,
- jeho kly dosahovaly přes čtyři metry a vážily více než 100 kg,
- dožíval se až šedesáti let,
- a žil ve stádech, které vedla zkušená samice – podobně jako dnešní sloni.
Mamuty neznáme jen z vykopávek a vědeckých článků. Objevují se také na jeskynních malbách, které po sobě zanechali pravěcí lidé. Pro tyhle dávné lovce to nebyla jen „chodící spižírna“, ale zjevně i zvířata, k nimž měli určitý respekt – možná dokonce duchovní vztah. Zdá se, že mamuti v tehdejší kultuře hráli větší roli, než by se na první pohled zdálo.
Vrátí se mamuti zpátky na Zemi?
Zní to jako zápletka z vědeckofantastického filmu, ale nápad oživit mamuta už dávno není jen výplodem bujné představivosti. Díky dobře zachované DNA vědci zkoumají, jestli by nešlo vytvořit něco jako moderního mamuta – genetického křížence s asijským slonem. Teoreticky by takový tvor mohl žít v arktických oblastech a pomáhat chránit mrazivou krajinu před důsledky klimatických změn, třeba zpomalit tání permafrostu.
Zatím jde samozřejmě jen o výzkum a experimenty, ale celý projekt má i ekologický přesah. Možná jednou nebudou mamuti jen vzpomínkou – ale součástí budoucí krajiny.
Co nás mamuti učí?
Příběh mamutů je připomínkou toho, jak křehká příroda dokáže být, i když vypadá silně a odolně. Nešlo o slabé tvory – byli přizpůsobení extrémním podmínkám, chytří a společenští. Přesto nezvládli kombinaci klimatických změn a lidského tlaku.
A i když už dnes žádné stádo mamutů po pláních neběhá, zůstali s námi v obrazech, kostrách, výzkumech a možná i v budoucích plánech na jejich návrat.
Zdroje: wikipedia.org, npr.org, nationalgeographic.com
