Martináč měsíčitý je motýl, který měl i vlastní poštovní známku

Přidat na Seznam.cz

Martináč měsíčitý je velký a zelený motýl pocházející ze Severní Ameriky. Je známý svým dlouhým zahnutým ocasem a velkými průsvitnými křídly. Tento motýl je považován za jednoho z nejkrásnějších motýlů tohoto kontinentu.

Martináč měsíčitý

Vědecký název můry luny je Actias luna. Její latinský název znamená v překladu aktivní měsíc a to zcela oprávněně. Tento motýl je totiž nejaktivnější jsou v noci, uvádí A-Z-Animals. Martináč měsíčitý Své jméno však získal podle skvrn na zadních křídlech, které připomínají měsíc. Název čeledi Saturniidae odkazuje na falešné oči neboli oční skvrny soustředných prstenců, které připomínají prstence planety Saturn.

Vzhled martináče

Martináč měsíčitý je velký zelený motýl, který váží od 1,7 do 2,8 gramu a jeho rozpětí křídel dosahuje až 13 centimetrů. Křídla mají průsvitnou světle zelenou barvu. Zadní křídla jsou navíc prodloužená a nachází se na nich falešné oči. Tyto falešné oči, známé také jako ocelli, odrazují predátory tím, že motýl vypadá větší a hrozivější. Ocelli mají obvykle kruhový tvar a tmavý střed, čímž napodobují vzhled skutečného oka.

Chování

Tito martináčové mají krátký život, během kterého se věnují pouze páření. Samičky kladou vajíčka a pak umírají. Aby přilákaly partnera, vypouštějí feromony ze specializovaných struktur zvaných pachové žlázy, které se nacházejí po stranách jejich břicha. Tyto feromony přitahují samce ze vzdálenosti až 10 kilometrů. Samci mají také pachové žlázy, které používají k detekci feromonů samic. Tyto pachové žlázy se nacházejí na tykadlech samců. Můry se páří zpravidla po půlnoci. Samice klade vajíčka následující noc a několik dalších nocí. Samičky kladou 200-400 vajíček na spodní stranu listů ořešáku, sladké gumy, persimonu a bílé břízy.

Stanoviště

Můry rodu Luna žijí v listnatých lesích a lesích Severní Ameriky, konkrétně ve východních oblastech. Žijí také v Kanadě a Mexiku. Dospělí jedinci obvykle žijí asi týden a během této doby nejedí, protože mají vestigiální neboli malá nedostatečně vyvinutá ústa. V larválním stadiu se živí listy stromů, jako je ořešák, ale v dospělosti přežívají z energetických zásob z housenkového stadia.

Zdroj: a-z-animals.com