Máte za mazlíčka plaza? V tom případě ho chraňte před plísňovými onemocněními
Exotičtí, fascinující, nenápadní a nároční. Chov plazů má rozhodně své kouzlo, ale také svá úskalí. Jedním z nejčastějších problémů, které mohou vašeho šupinatého mazlíčka potrápit, jsou plísňová onemocnění. Často přijdou nenápadně, jako změna zbarvení, matná kůže nebo nevysvětlitelné olupování. A než se nadějete, had či ještěr potřebuje pomoc veterináře.
Když plíseň útočí
Plísňová onemocnění u plazů nejsou nic výjimečného. Nejčastěji se jedná o infekce způsobené rody Fusarium, Aspergillus nebo Chrysosporium. Tyto houby milují vlhké, špatně větrané prostředí, což z některých terárií dělá ideální inkubátor.
Příznaky bývají zpočátku nenápadné. Změna barvy kůže, zhrubnutí šupin, později rány, záněty a snížená chuť k jídlu. Pokud se infekce dostane hlouběji do tkání, může být ohrožen život zvířete.
Nejohroženější druhy?
Nejcitlivější bývají druhy, které jsou zvyklé na stabilní podmínky, například pagekoni, chameleoni nebo leguáni. U hadů se často plísně objevují po svlékání, když zůstanou zbytky staré kůže. U želv zase hrozí záněty krunýře, zejména v mokrém prostředí.
Plísním však neuniknou ani pouštní druhy. I když vyžadují sucho, chyba nastává, když má terárium špatnou cirkulaci vzduchu nebo dojde k náhlému poklesu teploty. Pak je problém na světě.
Kde je chyba? Nejčastěji v podmínkách
Plísně u plazů často nevznikají jen tak – důvodem bývá:
Vlhko jako v pralese – Tropickým druhům vlhké prostředí svědčí, ale když má takové klima v teráriu i pouštní agama, je zle. Vlhkost nad rámec potřeby je doslova rajská lázeň pro plísně. Stačí pár dní a už se v rohu pelíšku zelená. A pokud se vám mlží sklo, je to znamení, že vzduch necirkuluje a plíseň si mne spory.
Zima – Plaz, kterému je chladno, zpomalí na nejnižší rychlostní stupeň. Netráví, nepohybuje se, nebrání se. A právě v tu chvíli mají mikroorganismy volné pole působnosti. Plísně se totiž na rozdíl od vašeho mazlíka v chladu rozhodně neutlumují. Takže správná teplota je základ a nejen přes den, ale i v noci.
Vzduch, co stojí, dělá paseku – Pokud se vám v teráriu nehýbe vzduch, je to jako v koupelně bez okna: teplo, vlhko a ticho. Ideální na vypěstování pořádné kolonie plísní. I když máte topítko a zvlhčovač, nezapomeňte i na větrání. Průduchy, větrací mřížky nebo malý větráček dokážou zázraky.
Podestýlka jako kompost – Starý a nečištěný substrát je zaručený způsob, jak si vypěstovat vlastní houbičky. A to doslova. Mezi zbytky potravy, výkaly a rosením se daří sporám výtečně. Obzvlášť kokos, rašelina a jiné vlhkomilné materiály se po pár dnech mění v živou laboratoř. Pravidelně měnit, občas vysušit a hlavně, když něco zapáchá, okamžitě vyhodit.
Jak chránit šupinatého parťáka?
Prevence je základ. Ač to zní jako klišé, platí to dvojnásob. Pravidelné čištění, výměna podkladu, kontrola teploty a vlhkosti jsou základem.
Tip: Používejte teploměr a vlhkoměr ve více částech terária. Rozdíl mezi dnem a stropem může být větší, než si myslíte.
Důležitý je i dostatečný přístup k UVB záření, které podporuje metabolismus a posiluje obranyschopnost. U druhů, které UVB potřebují, jím rozhodně nešetřete.
A pokud už se infekce objeví, okamžitě vyhledejte veterináře, který se specializuje na plazy. Léčba bývá dlouhá, vyžaduje antimykotika a někdy i zásah do terária. Výměnu vybavení nebo kompletní desinfekci.
Důležité je nezapomenout, že plaz není dekorace. Je to živý tvor s vlastními potřebami. I když možná nevrtí ocasem při příchodu domů, vnímá změny, stres a prostředí. A právě citlivost na tyto faktory je činí zranitelnými.
Zdroj: PetMD, PLOS, Research Gate
