Po měsících rehabilitace se mořská želva Moira vrátila do volné přírody
Když rybáři v únoru našli u ostrova Vancouver ohroženou mořskou želvu, bezvládně se vznášela v porostu chaluh. Naštěstí se nad ní smilovali a nenechali ji napospas osudu.
Želva přežila díky rybářům
Moira byla nedávno vypuštěna do Tichého oceánu u pobřeží San Diega, informuje SmithsonianMag. Co se ale stalo? V únoru otec se synem kontrolovali pasti na kraby u ostrova Vancouver, když spatřili 37kilovou želvu plovoucí v porostu chaluh. Ohrožená želva byla podchlazená a letargická, omráčená chladnými vodami Pedder Bay. Byla také velmi daleko od svého obvyklého domova v subtropech. Rybáři želvu nahlásili orgánům ochrany přírody, které apatickou želvu zachránily a převezly do akvária Marine Mammal Rescue Society. Tamní zaměstnanci ji pojmenovali Moira, podle Moiry Rose v televizním seriálu „Městečko Schitt’s Creek“.
Želva zamířila domů
Nyní, po měsících rehabilitace a péče, se Moira vrátila do volné přírody. V říjnu ji biologové vypustili do teplých vod u zálivu San Diego v Kalifornii. Záchranáři sledovali její pohyb pomocí satelitního štítku připevněného na krunýři a tvrdí, že instinktivně plave na jih směrem k Mexiku.
„Míří správným směrem,“ říká Jeni Smith, vedoucí záchranné stanice SeaWorld San Diego.
Když byla Moira původně objevena u jižního cípu ostrova Vancouver, měla tělesnou teplotu pouhých 8 stupňů, tedy mnohem méně, než je běžné rozmezí 20 až 25 stupňů. Jako studenokrevní živočichové nedokážou kulohlavci regulovat svou tělesnou teplotu sami a spoléhají se na vnější zdroje tepla.
Jak se želva dostala tak daleko?
Co ale dělala tak daleko na severu, zhruba 500 námořních mil od svého typického nejsevernějšího výskytu v Tichém oceánu? Biologové si nejsou zcela jisti, ale předpokládají, že se mohla dostat do oceánských proudů. Totéž se občas stává želvám na východním pobřeží Severní Ameriky.
„Hypotéza je, že se prostě dostala do proudů, které ji začaly unášet více na sever, a pak, jak se voda postupně ochlazovala a zpomalovala, nemohla proti těmto proudům plavat a byla prostě vydána na milost a nemilost tomu, kam ji tyto proudy zanesly,“ vyjádřil se hlavní veterinář Vancouverského akvária a výkonný ředitel Vancouver Aquarium Marine Mammal Rescue Society.
Jakmile její tělesná teplota klesla, Moira už nemohla jíst ani plavat. Najednou se ocitla v podstatě v komatózním stavu.
Záchrana přišla včas
Když Moira poprvé dorazila do centra Vancouver Aquarium Marine Mammal Rescue Society, byla v těžkém stavu. Její svaly sotva fungovaly a srdce jí tlouklo pomalu. Zaměstnanci odhadovali, že je jí 15 až 20 let. Veterináři museli postupně zvyšovat její tělesnou teplotu. Želva byla následně převezena do karanténního bazénu ve vancouverském akváriu. Nakonec se její teplota ustálila na zhruba 25,5 stupních a její tělo začalo opět fungovat. Veterináři Moiře poskytli terapii a ošetřili jí léze na krunýři a kůži. Brzy mohla začít znovu přijímat potravu, přičemž její první jídlo se skládalo z mušlí, chobotnic a krevet. Jakmile byla dostatečně zdravá, začali veterináři plánovat vypuštění zpět do volné přírody. Jakmile se želva aklimatizovala v bazénku, veterináři ji přesunuli do hlubšího bazénu, aby se ujistili, že umí plavat, potápět se a sama si obstarávat potravu. Dne 23. října biologové Moiru naložili na loď a vypluli mil na moře a želvu vypustili.
Co byla želva zač?
Moira je druh mořské želvy karety obecné (Caretta caretta), který je ve Spojených státech a Kanadě ohrožený. Tito tvorové mohou měřit 90 centimetrů a vážit kolem 135 kilogramů. Délka jejich života není známa, ale vědci odhadují, že se mohou dožít 70 a více let. V současné době čelí takovým hrozbám, jako jsou změny klimatu způsobené člověkem, ztráty stanovišť, znečištění, nárazů lodí a zamotávání do rybářských zařízení.
Zdroj: smithsonianmag.com, Youtube