Poznejte tajemného medvídka kynkažu. Víte o něm to, co my?
Žije v tropických deštných pralesích od jižního Mexika po Brazílii. Jeho malé, ruce podobné nohy, mají prsty, které jsou trochu pavučinaté a zakončené malými ostrými drápky. Hustá vlnitá srst slouží jako pláštěnka, která pomáhá udržet medvídka v suchu. Ocas je delší než hlava a tělo, je hustě osrstěný a mírně předsunutý, uvádí portál Sandiego zoo.
Odborný název kynkažu je Potos flavus. V překladu to znamená zhruba zlatý piják, protože kynkažu má zlatohnědou srst a rád pije nektar. Obecné jméno kynkažu pochází ze slova, které znamená „medový medvěd“, protože nalétávají na úly kvůli zlatavé tekutině. Kynkažu je malá stromová šelma, příbuzná mývalům a nosálům. Vypadá trochu jako opice, a proto bývá často mylně označován za primáta. Má totiž mnoho znaků a vlastností podobných primátům, ale kynkažu jsou masožravci z čeledi Procyonidae, kam patří mývalové, kočkodani a kroužkovci.
Kynkažu a binturong jsou jediné dvě šelmy, které mají předsunutý ocas. Ocas slouží k udržení rovnováhy, k přidržování se větví při dosahování potravy a dokonce i k přitulení se při spánku. Dokáží se zavěsit za špičku svého silného ocasu a pak otočit své tělo tak, aby se mohli vyšplhat zpět, právě s pomocí vlastního ocasu!
Životní prostředí a strava
Jsou doma v deštných lesích, tropických stálezelených lesích, některých suchých lesích a dokonce i v lesích, které rostou v savanách, takže je obtížné je pozorovat a studovat. Spíše než z větví vysoko v korunách deštných pralesů se pohybují ze stromu na strom pomocí překrývajících se větví. Přes den si najdou na stromě dutinu nebo zákoutí, kde spí nebo se schovávají. Někteří si místo dutiny ve stromě staví hnízdo v palmě.
Kynkažuové vylézají v noci, aby se protáhli a podrbali, než začnou hledat potravu. Před východem slunce se vracejí na bezpečné místo odpočinku. Pokud je jim příliš horko, odhalí břicho a dlaně s holou kůží, aby zachytili chladivý vánek. Při každém pohybu pečlivě umísťují nohy a ocas, aby co nejlépe udržovali rovnováhu.
Většinu potravy tvoří ovoce a nektar, vejce, hmyzem a drobnými obratlovci. Jejich krátká hustá srst poskytuje přirozenou ochranu před včelími žihadly. Obratné tlapky jim pomáhají manipulovat s potravou. Když cestují od květu ke květu, aby se napili nektaru, ulpívá jim pyl z květu na obličeji a na dalším květu se rozmazává.
Typickou sociální skupinu tvoří dva samci, samice a potomci. Ať už sami nebo v malé skupině, obvykle každou noc cestují stejnou trasou a drží se svého teritoria. Pachové žlázy v koutku úst, na krku a na břiše pomáhají označovat území.
Matka přebírá plnou odpovědnost za péči o mláďata. Jedno mládě porodí v dutině stromu. Zde mládě zanechává, zatímco si hledá potravu. Po jednom až dvou týdnech se mláděti otevřou oči. V osmi týdnech začne přijímat pevnou potravu. Zhruba ve třech měsících je schopno šplhat. Mladí samci zůstávají s matkou asi do 18 měsíců věku, samice asi do dvou let.
Zdroj: animals.sandiegozoo.org