Proč je tučňák galapážský ohrožen? A lze mu nějak pomoci?
Tučňák galapážský je od roku 2000 zařazen Mezinárodním svazem ochrany přírody (IUCN) do kategorie ohrožených druhů a je jedním z nejmenších druhů tučňáků na světě.
Tučňák galapážský
Tato neuvěřitelná zvířata se vyvinula tak, aby byla závislá na jedinečných mořských podmínkách, které se na Galapágách vyskytují a jsou jediným druhem tučňáků, který se vyskytuje severně od rovníku, píše web TreeHugger. Být jediným endemickým tučňákem na Galapágách se však neobejde bez problémů a IUCN odhaduje, že zbývající populace čítá pouhých 1 200 dospělých jedinců a dále se snižuje.
Hrozby
Tučňáky galapážské ohrožují především změny životního prostředí a vliv člověka. Drastické a časté klimatické jevy, které snižují hustotu populace tučňáků v rámci jejich malého areálu, mohou snižovat odolnost druhu i vůči dalším hrozbám, jako jsou epidemie nemocí a úniky ropy.

Omezené možnosti hnízdění
Tučňáci galapážští hnízdí nejraději v malých jeskyních nebo štěrbinách, jejichž nalezení je s rostoucí hladinou vody a změnami prostředí stále obtížnější. Tato skalnatá místa využívají pro svá hnízda i další volně žijící živočichové.
Znečištění
V minulosti chladné proudy, které Galapágy zásobovaly, dodávaly tučňákům a jejich mláďatům v období rozmnožování dostatek sardinek a dalších drobných ryb. Když jsou pobřežní vody příliš teplé na to, aby podporovaly populaci ryb, dospělí tučňáci, kteří nenajdou dostatek potravy, často buď opustí svá mláďata, nebo se přestanou rozmnožovat úplně.
Vzhledem k tomu, že s oteplováním Země budou extrémní projevy počasí jen přibývat na četnosti i intenzitě, budou populace tučňáků galapážských i v budoucnu čelit hrozbám a výkyvům ovlivněným životním prostředím.
Co můžeme udělat
Naštěstí je celá světová populace tučňáků galapážských chráněna v rámci Galapážského národního parku a Galapážské mořské rezervace. Správa Galapážského národního parku, která tyto oblasti spravuje, přísně reguluje přístup na místa rozmnožování a snaží se kontrolovat zavlečené predátory. Společně s národním parkem se na ochraně tučňáků a rozvoji vzdělávacích programů pro místní obyvatele i návštěvníky velkou měrou podílí organizace Galapagos Conservancy.

Výstavba umělých hnízd
V roce 2010 vybudoval výzkumný tým Washingtonské univerzity pod vedením Dr. Dee Boersma 120 hnízdišť v primárních hnízdních oblastech tučňáků na celém ostrově Fernandina, ostrově Bartolome a na pobřeží ostrova Isabela na ostrovech Mariela v zátoce Elizabeth Bay. Od té doby se tým dvakrát až třikrát ročně vrací na hnízda, aby sledoval a vyhodnocoval stav populace tučňáků a jejich reprodukční úspěšnost.
Po události El Nino v roce 2016 identifikoval Dr. Boersma více než 300 dospělých jedinců, většina z nich byla vyhublá a pokrytá řasami, a pouze jedno mládě. Již o rok později se však ukázalo, že hnízdní sezóna byla úspěšná a mladí tučňáci tvořili téměř 60 % pozorované populace.
Od zahájení programu se téměř čtvrtina všech pozorovaných hnízdních aktivit tučňáků galapážských odehrávala ve vybudovaných hnízdech a v některých letech tvořila vybudovaná hnízda 43 % všech hnízdních aktivit. Projekt prokázal nejen to, že tučňáci galapážští dobře reagují na umělá hnízda, ale také to, že jsou dostatečně odolní, aby se po významných klimatických událostech s pomocí ochranářských programů zotavili.
Zdroj: treehugger.com