Prodej vs. darování zvířat: Majitelé často chtějí zvířata předat pouze do dobrých rukou

Rozhodnutí vzdát se zvířete patří k těm, která lámou srdce. Ať už jsou důvody jakékoli – alergie, stěhování, finanční tíseň – vždy je provází směsice smutku, a hlavně obrovská touha zajistit, aby se milovaný tvor dostal do těch nejlepších rukou.

Ale co to vlastně „dobré ruce“ jsou a jak je najít? V dnešní době, kdy se to na internetu hemží podvodníky a množiteli, je třeba být obzvlášť opatrný a přistupovat k tomu s maximální zodpovědností.

Jak se dnes na zvíře dívá zákon?

Je také dobré vědět, že i české zákony se na zvířata dívají jinak než dříve. Už dávno neplatí, že je zvíře pouhá věc.  Občanský zákoník ho uznává jako živého tvora, který má své city a potřeby.

Právě proto máme jako majitelé zvýšenou zodpovědnost za jeho blaho. Zákon na ochranu zvířat proti týrání pak jasně zakazuje opuštění zvířete s úmyslem se ho zbavit. Předání do nového domova tak musí být vždy provedeno co nejšetrněji a nejzodpovědněji.

Jak poznat ty pravé „dobré ruce“?

Ať už zvíře prodáváte, nebo darujete, cíl je stejný: najít mu trvalý a milující domov. To ale vyžaduje víc než jen hezký inzerát. Nestačí se spolehnout na sliby, je potřeba si nového majitele důkladně prověřit. Vždy trvejte na osobním setkání, ideálně vícekrát.

Pozorujte, jak zájemce na zvíře reaguje a jak se zvíře chová k němu. Nebojte se klást otázky: Ptejte se na jeho zkušenosti, životní styl, podmínky bydlení a proč vlastně zvíře chce. Pokud je to jen trochu možné, navštivte místo, kde by měl váš mazlíček žít. Jen tak si ověříte, zda je prostředí bezpečné a vyhovující.

Pozor na varovné signály a množírny

Bohužel, ne každý, kdo se na inzerát ozve, má dobré úmysly. Buďte proto ostražití. Jasným varovným signálem je, když zájemce tlačí na rychlé předání, nechce mluvit o sobě nebo se vyhýbá osobnímu setkání. Nikdy nepředávejte zvíře na neutrálním místě, jako je parkoviště nebo benzínka.

To je typická praktika tzv. množíren, které chovají zvířata v otřesných podmínkách jen pro zisk. Tito lidé vám nikdy neukážou matku štěňat či koťat ani prostředí, kde vyrůstala. Jejich zvířata jsou často nemocná, zanedbaná a bojácná. Nákupem od nich tento krutý byznys jen podpoříte.

Prodat, nebo darovat? Peníze jako filtr

Mnoho lidí se ptá, zda je lepší zvíře prodat, nebo darovat. Darování se může zdát jako hezké gesto, ale i prodej má své opodstatnění. Finanční částka, i kdyby byla jen symbolická, funguje jako skvělý filtr.

Odradí lidi, kteří si zvíře pořizují z pouhého rozmaru a nejsou připraveni na budoucí náklady, jako je krmivo nebo veterinární péče. Když někdo za zvíře zaplatí, dává tím najevo, že je pro něj cenné a že si jeho pořízení dobře rozmyslel. I útulky si účtují adopční poplatek – není to cena za zvíře, ale příspěvek na péči a zároveň forma závazku nového majitele.

Smlouva je jistota pro všechny

Ať už se rozhodnete jakkoli, vždy trvejte na sepsání písemné smlouvy – kupní nebo darovací. Není to jen formalita, ale zásadní dokument, který chrání především samotné zvíře. Ve smlouvě by měly být jasně uvedeny údaje o vás, novém majiteli i zvířeti (včetně čísla čipu).

Smlouva je skvělá příležitost, jak si pojistit věci, na kterých vám opravdu záleží. Můžete se například dohodnout, že nový majitel zvíře neprodá dál bez vašeho vědomí nebo že se zaváže poskytovat mu kvalitní péči.

Mnoho lidí si do smlouvy dává i klauzuli, že je nový páníček čas od času informuje, jak se zvířeti daří. Nejde o nedůvěru, ale o klid na duši. Dobře napsaná smlouva navíc přirozeně odfiltruje lidi, kteří to nemyslí vážně, a oběma stranám dává pocit jistoty.

Útulek jako bezpečná a zodpovědná volba

Pokud si nejste jisti, zda dokážete najít vhodný domov sami, nebo se na to jednoduše necítíte, nejlepší a nejbezpečnější cestou je svěřit zvíře prověřenému útulku či záchranné organizaci. Není to selhání, ale naopak velmi zodpovědné rozhodnutí.

Pracovníci útulků jsou profesionálové, kteří mají zkušenosti s posuzováním povahy zvířat i s prověřováním potenciálních zájemců. Zvíře projde veterinární kontrolou, bude naočkováno, očipováno a často i vykastrováno. Útulek mu pak najde domov, který bude odpovídat jeho specifickým potřebám, což vy sami nemusíte vždy odhadnout.

Předání zvířete do nových rukou je obrovská zodpovědnost. Není to jen o tom „zbavit se problému“, ale o pečlivém předání štafety péče. Ať už zvolíte jakoukoliv cestu, vždy myslete především na blaho zvířete. Jen tak mu zajistíte tu nejlepší druhou šanci na šťastný a spokojený život.

Zdroje: lookingforpets, epravo, ochrance