Sloni ve službách člověka: Hannibalovi bojovníci i týraní chudáci!

Člověk se již na přelomu paleolitu a neolitu naučil domestikovat (zdomácňovat) dosud divoce žijící zvířata. Dnes už patrně nedokážeme určit, kdy k tomu přesně došlo, víme ale, že k prvním domestikovaným zvířatům patři pes, sob, kůň nebo pratur. Člověk nicméně postupem času dokázal mezi „domácí zvířata“ zařadit i největšího suchozemského savce – slona. Jak na tom jsou sloni v zajetí?

Dlouhý vztah

Ať to zní sebepřekvapivěji, sloni jsou ve službách člověka již 5 000 let! Tehdy započala v Indii mohutná dřevorubecká činnost, která vyžadovala silného pomocníka – tak lidé zdomácněli slona indického (Elephas maximus). Slon také hrál významnou roli v mytologii a náboženství a na Cejlonu byl využíván jako popravčí „nástroj“.

Nejprve si totiž ukážeme, jak slony využívali starověcí vojevůdci. Byl to v podstatě takový starověký tank, který se zalíbil nejednomu velkému muži starověku.

Hannibalovo tažení na Řím

Ač se dnes jméno Hannibal spojuje spíše s filmovým kanibalem, skutečný Hannibal byl starověký kartaginský politik a vojevůdce. Žil v dobách, kdy vrcholilo napětí mezi Kartágem a Římem: dvě velké mocnosti spolu v průběhu druhého století př. n. l. zápasily o přední postavení v západním Středomoří. Vítěz mohl být jen jeden, a tak se Hannibal roku 218 př. n. l. rozhodl vzít věci do vlastních rukou.

V rámci druhé punské války překvapil schopný válečník Římany tím, že přešel z dnešního Španělska přes Alpy do severní Itálie. V jeho vojsku byli i váleční sloni – patrně šlo o slony afrického původu. Hannibal válku sice nevyhrál, ale dokázal Římany ostudně porazit u Kann.

Nebyl prvním, kdo využil slony jako válečné zvíře, se slony se setkal již Alexandr Veliký v Indii a používali je i tzv. diadochové. Hannibal byl nicméně ze všech slony používajících vojevůdců nejslavnější. Dnes již sloni k válčení pochopitelně neslouží, ale jako užitková zvířata jsou používáni stále.

Pracovní sloni – týraní chudáci?

Ačkoliv je to už 5 000 let, v Indii se sloni stále používají jako užitková zvířata při kácení stromů. I když se totiž technika velmi posunula, stále se nehodí pro pohyb v komplikovaném indické terénu. Sloni zde tak jsou nenahraditelní.

Sloni přesto nejsou chováni v klasickém slova smyslu – to by bylo příliš náročné. Sloni jsou vzhledem k dlouhé březosti a pomalému pohlavnímu dospívání odchytáváni z přírody. Následuje výchova, která se nese v poměrně krutém hesle: „Slon, který nebyl psychicky zlomen, nebude dobrým pracovním zvířetem.“

Výchovu mají na starost tzv. mahuti, což je prestižní a starobylé řemeslo. Slona ovládají prostřednictvím kovové tyče, znalosti citlivých míst na jeho těle a hlasových povelů, které si inteligentní slon spolehlivě zapamatuje.

Jejich práce je však o to komplikovanější, že se mezi pracovními slony nalézá více samců, než samic. Ti jsou sice komplikovanější na výchovu, zato jsou ale silnější a utáhnou více dřeva. Produktivita je tak vyvážena nebezpečím: sloni mohou na svého vychovatele zaútočit a dokonce jej zabít.

Zdroj: PEČÍRKA, Jan. Dějiny pravěku a starověku: hlava X – XXI. ANDĚRA, Miloš. Domácí zvířata. ANDĚRA, Miloš a Jaroslav ČERVENÝ. Savci (3).