Smysl pro humor v říši zvířat. Smích, provokace a lechtání
Humor nám často pomáhá vyrovnat se s obtížnými životními situacemi. Je to jeden z prostředků, který nám může pomoci uvolnit atmosféru a naladit se. Komunikují ale takto mezi sebou i zvířata? Může být liška vtipná a potkan se smát?
Že humor není pouze lidskou výsadou, potvrzuje například studie Isabelle Laumerové, postdoktorandky na Kalifornské univerzitě v Los Angeles (UCLA), kdy společně s kolegy zhlédla více než 75 hodin videí, na kterých spolu komunikují lidoopi a to konkrétně orangutani, šimpanzi, bonobové a gorily. Všechny opice, které se studie zúčastnily, žily v zoologických zahradách a byly natáčeny při svých každodenních činnostech.
Výzkumníci identifikovali 18 různých způsobů škádlení, přičemž mezi nejčastější patřilo šťouchání, bouchání, tahání, bránění v pohybu ostatním a mávání částmi těla nebo předměty před obličejem svých kolegů.
Dle vědců jde o projevy záměrné, provokativní, vytrvalé, které obsahují prvky překvapení, hry a ověřování reakce příjemce. Obdobně jako když dítě vyplázne na někoho jazyk a pak se utíká schovat, aby pozorovalo, co se stane.
Veselí psi
Marc Bekoff, emeritní profesor ekologie a evoluční biologie na Coloradské univerzitě v Boulderu, říká, že shromáždil desítky let dat, která ukazují, že se psi chovají podobně škádlivě jako opice ve studii Laumerové.
Například když se pes snaží přimět ke hře dalšího psa, přiblíží se k němu hravou až skotačivou chůzí a pak utíká. Podobné chování lze pozorovat u lišek, divokých kojotů a divokých vlků.
Každý, kdo má psa, si možná také všiml, že během hry vydává jakýsi chrčivý zvuk, který zní téměř jako smích. V roce2005 pouštěla behavioristka Patricia Simonetová tento zvuk psům v útulku. Zjistila, že při poslechu psího „smíchu“ byli psi v útulku méně vystresovaní.
Rozverní potkani a další zvířata
Jiní vědci si zase všimli, že delfíni při hře vydávají zvuky radosti a sloni při hře vzrušeně troubí. Je známo, že někteří papoušci pro zábavu dráždí jiná zvířata, například rádi pískají na rodinného psa a tím ho matou.
Zhruba posledních deset let se Jeffrey Burgdorf, výzkumný docent na Northwestern University v USA, zabývá lechtáním potkanů. Když jsou lechtáni, tak radostně piští vysokým tónem podobným chichotání a znovu a znovu se vracejí pro další lechtání. Dokonce je lze naučit hrát si na schovávanou za „lechtací odměnu“. Burgdorf a jeho tým nyní využívají své poznatky k léčbě deprese.
I když potkani očividně milují lechtání, je jejich chichotání skutečně důkazem toho, že mají smysl pro humor? Většina důkazů o tom, že zvířata mají smysl pro humor, je převážně anekdotická, protože bylo provedeno jen málo rozsáhlých studií. Je také obtížné zjistit, proč se zvíře chová určitým způsobem.
U lidí se předpokládá, že se smích vyvinul jako způsob, jak pomoci jednotlivcům navázat vztah. Je možné, že humor plní stejnou funkci i u zvířat? Abychom mohli tuto otázku objektivně zodpovědět, muselo by se pozorovat více skupin zvířat a udělat více testů.
