Sociální intriky nejsou výsadou nás lidí. Dopouští se jich i paviáni a gorily
I když nemají kravaty, zasedačky ani tabulky v Excelu, umí si primáti zařídit kariéru levou zadní. Šimpanzi, paviáni, gorily i makakové mají totiž vlastní způsob, jak se vyšplhat po žebříčku moci. Někdy doslova. A občas to připomíná spíš napínavý seriál než nudný dokument o přírodě. Spojenectví, zákulisní dohody, tiché zrady a pozorné pohledy na ostatní členy tlupy. Není to džungle. Je to politika.
Šimpanzí kariérní růst podle Machiavelliho
Šimpanzi si dávají záležet na tom, kdo s kým kamarádí, kdo má největší biceps a kdo umí nejlépe vycítit, kdy se přidat a kdy dělat, že neviděl vůbec nic. Ambiciózní samec si nejdřív najde pár kamarádů, kryje jim občas záda při šarvátce, občas přinese něco k snědku, a když je silný vůdce zrovna oslabený nebo naštvaný, tak šup, je tu puč. Někdy to dokonce vypadá jako dobře naplánovaná kampaň. Jen bez tiskového mluvčího. Pozoruhodné je, že ostatní šimpanzi to sledují stejně jako my sledujeme televizní debaty. S napětím, s trochou škodolibosti a hlavně s vědomím, že z toho možná taky něco kápne.
Paviání ministerstvo spojenectví
Paviáni jsou mistři takzvané oportunistické politiky. Jinými slovy, udělají dohodu klidně i s tím, kdo je včera pokousal, pokud se to dnes hodí. Samci se spojují, aby vystrnadili jiného samce, a když se jim to povede, dají si packu a každý si jde svou cestou. Jejich vztahy s paviáními samicemi bývají také zajímavé. Když se samec chová mile a ochranitelsky, samice si ho často oblíbí a pustí ho blíž než ostatní. Zní to jako romantika, ale je to chladně vypočítaná strategie.
Gorily v klidu, dokud někdo nevystrčí rohy
Na první pohled působí gorilí skupina jako klidné předměstí. V čele sedí velký, stříbrohřbetý samec, který všechno organizuje, uklidňuje napětí a občas někoho srovná pohledem. Ale nenechme se zmást. I tady to může pěkně vřít. Když začne být vůdce lenivý, podrážděný nebo přestane dávat banány na správná místa, začnou ostatní pokukovat po mladším a svěžím kandidátovi. A pak se může stát, že z víkendového pikniku je najednou převrat.
Makakové a důvěra jako zlatý banán
Makakové berou věci osobně. Jestli někdo někoho podrazí, nezapomíná se to. Skupina si dobře pamatuje, kdo komu pomohl, kdo utekl při rvačce a kdo jen předstíral podporu, ale ve skutečnosti koukal opačným směrem. Důvěra je tady klíčová měna. Kdo ji ztratí, skončí sám na větvi, bez přátel a bez oběda.
Když se tlupa dívá
Primáti se nevyjadřují slovy, ale co se týče řeči těla, jsou to mistři. Sledují, kdo kam kouká, kdo s kým sedí, kdo se koho dotkne a kdo se naopak okatě otočí zády. Všechno se počítá. A podle toho se druhý den přerozděluje důvěra, jídlo a někdy i místa na spaní.
Možná si ráno čistíte zuby a připravujete prezentaci, zatímco šimpanz se drbe za uchem a plánuje převrat. Ale nakonec se oba pohybujete ve velmi podobném systému. Sociální hierarchie, potřeba uznání, vyjednávání, očekávání a trocha teatrálnosti. Kdyby vám kolega sebral oběd z lednice, buďte v klidu. V přírodě by to dopadlo mnohem hůř. A kdyby se náhodou někdo v kanceláři začal tvářit jako nový alfa samec, nezapomeňte. I v džungli to někdy vyhraje ten, kdo umí dobře hrát roli tichého spojence.
Zdroj: Chicago, Jane Goodall, Living links, Science Direct
