Tajemné město hmyzu: Mraveniště může být ukryté i hluboko pod zemí

Když v lese nebo na poli potkáte kupu jehličí, pravděpodobně ji obejdete. Většina z nás ji totiž považuje za mraveniště. Na první pohled jen chaotický kopeček, ale opak je pravdou. Pod touto špičkou se skrývá dokonalá podzemní metropole.

Mraveniště není jen hromádka jehličí. Pod povrchem se ukrývá fascinující podzemní město s nečekanou hloubkou a složitou architekturou, která dokáže vyrazit dech. Mravenčí města totiž představují plně funkční, pulzující civilizaci, a to i bez složitého plánování.

Poznejte anatomii živoucího světa

Ten chaotický kopeček nad zemí má samozřejmě svůj řád a smysl. Vrchní část mraveniště je malým stavitelským zázrakem. Nejenže slouží jako vstup, ale funguje i jako chytrá, nepromokavá střecha, jejíž sklon a materiál chrání obyvatele před deštěm a plísní.

Navíc působí jako solární panel, na kterém se mravenci vyhřívají, aby následně přenesli naakumulované teplo hlouběji do své podzemní říše. Nahřívají si totiž svá drobná tělíčka, protože, až se vrátí do hlubin naakumulované teplo uvolní. Jsou to vlastně takové malé přenosné přímotopy. Jejich výkon je neuvěřitelný, protože dokáží jádro hnízda vyhřát na stabilních 30–40 °C. Tato teplota je nezbytná pro správný vývoj potomstva. V nadzemní kupce se pak nacházejí i větrací otvory, které mravenci neustále regulují.

Je tedy zřejmé, že ačkoli vidíme proudící život na povrchu, skutečné srdce bije pod zemí. Hluboko pod povrchem, v těch nejbezpečnějších místech totiž sídlí královna. Jejím jediným úkolem je klást vajíčka. Z jejích komnat tato vajíčka odnášejí speciální chůvy a přenášejí je do klimatizovaných jeslí. Tím však práce těchto pomyslných chův nekončí. Vajíčka, kukly a larvy přesouvají mezi různými komorami v různých hloubkách. Zajišťují jim tak vždy dokonalou teplotu a vlhkost.

Kromě toho má každé mraveniště i své spíže. Některé z nich jsou určeny na semena, jiné se věnují sofistikovanému zemědělství. V zemědělských spížích, které jsou na velikost mravence spíš obrovským sálem, pěstují mravenci na lůžkách z rozžvýkaných listů specifické druhy hub. Ty pak mohou být i jejich jediným zdrojem potravy.

V podzemních chodbách pak nechybí ani systém hygieny, protože mají prostory pro skladování odpadu i oddělené prostory pro mrtvé jedince.

Dokonalí architekti bez plánů

Z výše uvedeného je zřejmé, že mraveniště představují dokonalé dílo. Jak jej ale dokážou tisíce jedinců postavit společně bez jediného architekta nebo společného plánu? Odpovědí je stigmerie, která představuje formu nepřímé komunikace. V rámci této komunikace totiž nereaguje jeden mravenec na druhého, ale přímo na změny v prostředí, které jiní mravenci zapříčinili. Mravenci tak reagují na práci samotnou.

Zajímavé také je, že při stavbě přidávají mravenci do kuliček hlíny své feromony. Místo, kde taková kulička leží, je pak pro další mravence přitažlivější. Čím víc kuliček a tím i feromonů, tím více mravenců se přidává k práci. Takto jednoduše vznikají ty nejkomplexnější stavby opravdu rychle.

V případě, že se k sobě dva mravenci přiblíží, začnou automaticky stavět směrem k sobě. Stavební plány jsou tak přímo v samotné stavbě a funguje to tak i při opravách, protože poškození je vlastně změna prostředí, kterou chtějí mravenci co nejdříve odstranit.

Od hnízda k propracované metropoli

Celá desetiletí zůstávala dokonalá struktura mravenišť lidskému zraku skryta. Dnes však vědci používají techniku odlévání hnízd. Najdou opuštěné mraveniště a roztaveným hliníkem zaplní každou chodbičku. Po ztuhnutí kov vykopou a získají detailní model vnitřní struktury mraveniště. Překvapivá byla hloubka některých mravenišť, která dosahovala téměř dvou metrů.

Zejména u invazivních druhů pak bylo zjištěno, že mohou být jednotlivá mraveniště propojena. Vzniká tak jistá federace, která zahrnuje až stovky hnízd. Třeba mravenec argentinský si vybudoval kolonie o délce 6 000 km, které se táhnou od Itálie po Španělsko. Zároveň vědci zjistili, že evropská kolonie žije v souladu s koloniemi v Japonsku či Kalifornii a tvoří megakolonii.

Až tedy příště v lese narazíte na tuto kopku jehličí, už v ní jistě neuvidíte jen hromadu nepořádku. Každé hnízdo je tichou připomínkou, že nejgeniálnější architekti naší planety nestaví do výšky, ale do hloubky.

Zdroje: seznamzpravy, abicko