Tučňáci a lední medvědi jsou experti na přežití v chladných podmínkách

Na Zemi existují končiny, které jsou ztělesněním extrému – polární oblasti. Život se tu musí popasovat s mrazem běžně dosahujícím -40 °C, který v Antarktidě může spadnout až k neuvěřitelným -60 °C. A není to jen zima, se kterou musejí zdejší živočichové bojovat. Matka příroda je naštěstí moudrá a dala jim do vínku mimořádnou odolnost.

Neustálý, řezavý vítr a zvláštní rytmus střídání měsíců tmy s měsíci nepřetržitého dne vytvářejí podmínky, v nichž může uspět jen málokterý tvor.

Ale drsné počasí není jedinou překážkou. Jak si v krajině věčného ledu a sněhu obstarat potravu? Právě tady přichází ke slovu evoluce. Díky dlouhému vývoji si tak tučňáci i lední medvědi osvojili úžasné metody a získali tělesné rysy, které jim pomáhají v těchto končinách nejen přežít, ale být i velmi úspěšní. Nahlédněme teď na jejich strategie podrobněji.

Co spojuje ptáka z jihu a savce ze severu?

Možná vás překvapí, co mají společného pták z jižního pólu a savec ze severního. Na první pohled toho moc není. Ale jeden zásadní rys je spojuje: jsou teplokrevní. Udržují si stálou vnitřní teplotu bez ohledu na okolní mráz. To je v polárních končinách obrovská výhoda, která je ovšem vykoupena vysokou spotřebou energie.

Tučňáci: Páni jižního ledu

Tučňáci jsou ikonami Antarktidy a přilehlých oblastí. Tito nelétaví ptáci jsou skvěle vybaveni pro život ve vodě i na souši v podmínkách, které by pro většinu tvorů byly smrtící.

Jejich tajemství začíná u peří. Není ledajaké – je extrémně husté a pevné. Spolu s tlustou vrstvou podkožního tuku tvoří dokonalou izolaci proti mrazu. Například tučňák královský má hned čtyři vrstvy peří, přičemž ta nejjemnější, prachová, je klíčová pro udržení tepla u těla. Peří je navíc dokonale voděodolné, což je nutnost při lovu v ledové vodě.

Ale peří a tuk nejsou všechno. Tučňáci mistrně ovládají i své vnitřní procesy. Umí regulovat rychlost dýchání, přizpůsobit svůj metabolismus a řídit průtok krve do končetin, aby si udrželi ideální tělesnou teplotu kolem 38 °C a minimalizovali tepelné ztráty.

Kromě individuálních adaptací mají tučňáci v rukávu (nebo spíše pod křídlem) i chytrou týmovou strategii. Známe ji hlavně u tučňáků císařských – slavné shlukování. Když udeří mráz a ledový vítr, stovky až tisíce ptáků se semknou do těsného útvaru. Tím dramaticky zmenší plochu vystavenou živlům a každý jedinec ztrácí méně tepla. Uvnitř takového „kotle“ může být až o 10 °C tepleji než na okrajích!

Není to ale statická hradba. Ptáci na nejchladnějším návětrném okraji se postupně posouvají do teplejšího středu, zatímco ti z vyhřátého jádra putují ven. Je to neustálý, pomalý tanec, který zajišťuje, že se všichni spravedlivě podělí o teplo i chlad.

Lední medvědi: Vrcholoví predátoři Arktidy

Na opačném konci světa, v Arktidě, vládne lední medvěd. Tento impozantní savec je mistrem života na mořském ledu a v ledových vodách. Stejně jako tučňáci, i on má propracovaný systém ochrany proti chladu.

Jeho ikonický kožich je ve skutečnosti malý zázrak. Skládá se ze dvou vrstev husté srsti. A co víc – chlupy nejsou bílé! Nemají žádný pigment, jsou průhledné a duté, plné vzduchu. Právě tato struktura zajišťuje fantastickou tepelnou izolaci. Medvěd je díky ní pro termokamery téměř neviditelný. Samozřejmě, srst slouží i jako dokonalé maskování v zasněžené krajině. S věkem může kožich získat lehce nažloutlý či našedlý nádech.

Pod průhlednou srstí se skrývá další trik: černá kůže. Ta výborně pohlcuje sluneční paprsky, které projdou srstí, a pomáhá tak medvěda zahřívat. Spolu s mohutnou vrstvou podkožního tuku je to účinná kombinace. Má to ale i svou daň – medvědi se mohou snadno přehřát, pokud teplota stoupne nad pouhých 10 °C.

I metabolismus medvěda je přizpůsoben. Ačkoliv je masožravec, zaměřuje se hlavně na tučnou kůži a tuk své kořisti (například tuleňů). Tuk mu nedodává jen energii a izolaci, ale je i zásadním zdrojem vody, které je v pevném skupenství arktické krajiny nedostatek.

Na rozdíl od společenských tučňáků jsou lední medvědi spíše samotáři. Společnost ostatních vyhledávají hlavně v době páření. Matky pak tráví dva až tři roky s mláďaty, aby je naučily vše potřebné pro přežití v Arktidě. Výjimkou mohou být situace, kdy se více medvědů sejde u bohatého zdroje potravy, třeba u mršiny vyplavené velryby.

Příroda je úžasná čarodějka

Tučňáci a lední medvědi jsou tedy skutečnými ukázkami mistrovství přírody. Dokonale vyladěné tělo, fyziologie i chování jim umožňují nejen přežít, ale přímo vládnout v prostředích, která patří k nejméně pohostinným na Zemi. Jsou živoucím důkazem neuvěřitelné síly adaptace.

Zdroje: abicko, penguinsworld, novinky