„Ty cikády řvou jako krávy!“ Máme pro vás další zábavná fakta o cikádách
Cikády jsou zajímavé nejen kvůli hluku, který vydávají, ale také proto, že periodické cikády mají životní cyklus dlouhý 13 nebo 17 let. Většinu života stráví v podzemí jako nymfy, pak je něco přiměje vylézt, vyšplhat na strom, zeď nebo jiný povrch, rozdělit kůži a vylézt z ulity a stát se dospělými.
Cikády mají jednu z nejdelších životností hmyzu
Třinácti- až sedmnáctiletý život periodických cikád je jedním z nejdelších ze všech hmyzích druhů, ale jen nepatrný zlomek tohoto času stráví nad zemí, píše web SmithsonianMag. Zbytek života stráví cikády periodické pod zemí jako nymfy, které se živí tekutinou vysávanou z kořenů rostlin. Během mnoha let pod zemí se nymfy pětkrát zbaví svého exoskeletu. Jakmile se dostanou na povrch, vylezou nymfy na stromy, kde se usadí na větvi a přemění se v okřídlené dospělé jedince tím, že opět shodí svůj exoskelet. Dospělci s červenýma očima jsou zpočátku strašidelně bílí s měkkými, stočenými křídly neschopnými letu, ale jejich těla brzy ztvrdnou a zčernají a nyní tuhá křídla mohou konečně vznést do vzduchu robustního dvoucentimetrového brouka.
Cikády zaplavují lesy
Tím, že se cikády objevují najednou v obrovské hustotě až 1,5 milionu jedinců na 0,4 hektaru, se jim daří zahltit predátory, od zpěvných ptáků až po skunky, kteří se rychle nasytí a nedokážou si z bzučícího bufetu ukousnout další sousto. Je to podobné, jako když jdete na krabí hostinu, kde se dá sníst všechno. Hned první hromádka, kterou hodíte na stůl, se chytne krabů a začnete je louskat a berete si každou molekulu krabího masa. Jak tahle orgie pojídání pokračuje, cikády se již pak jídla ani nedotknou, protože jsou syté.
Jejich dlouhý životní cyklus jim může pomoci vyhnout se predátorům
Jedna z hypotéz, proč si cikády periodické pro svůj reprodukční cyklus vybírají zdánlivě nevyzpytatelné intervaly 13 a 17 let, se soustředí na skutečnost, že obě čísla jsou prvočísla. Podle této myšlenky se periodické cikády tím, že vyskakují ze země pouze v prvočíselných intervalech, vyhýbají synchronizaci s rozmachem populací dravců, které mají tendenci stoupat a klesat ve dvou až desetiletých cyklech.
Mohou bzučet hlasitěji než sekačka na trávu
Celoplošný výskyt cikád, jako je ten, který se chystá na východě USA, může dosáhnout ohlušujícího crescenda, protože miliony samců volají o partnery ve stejnou dobu. Tento milostný rachot může dosáhnout zhruba 100 decibelů, což je jen o málo méně, než kdybyste stáli tři metry od motorové pily. K milostnému bzučení samci cikád rychle rozvibrují dvojici bílých žebrovaných blan zvaných tymbály, které mají po obou stranách břicha.
Jejich křídla odpuzují vodu a bakterie
Vydávání hluku není jedinou oblastí, kde cikády poskytují inspiraci pro lidské vynálezy. Křídla cikád zabíjejí bakterie při kontaktu s vrstvou neuvěřitelně drobných hrotů a chemickým povlakem. Tato speciální obrana nefunguje na všechny bakterie, ale jen na ty, jejichž buněčné stěny jsou dostatečně měkké, aby se propadly mezi hroty, které roztáhnou buněčné membrány bakterií, až se roztrhnou a prasknou.
Mají úhlavního nepřítele, který je požírá zaživa
V létě jsou osamělé, až dva centimetry dlouhé vosy zabijáci stejně cílevědomé, jak napovídá jejich jméno. Po páření se samičky vznesou do oblak a nedělají nic jiného, než že loví potácející se cikády. Když se samička ve vzduchu chytí své kořisti, použije troubivé žihadlo ostré jako jehla, kterým prorazí tvrdý exoskelet cikády a vstříkne do ní jed, který oběť ochromí. Vosa má pak za úkol dostat podstatně větší a těžší cikádu zpět do své nory, která může být dlouhá až 70 cm. Poté, co samička vosy vtáhne znehybněnou kořist do speciální komůrky, kterou vyhloubí podél nory, naklade na cikádu jediné vajíčko a vchod do komůrky uzavře. Za dva až tři dny se vylíhne larva vosy, která začne ochrnutou cikádu během jednoho až dvou týdnů zaživa požírat.
Zdroj: smithsonianmag.com