Vzpomínky na mazlíčka: Vytvořte si album fotek a otiskněte packy na plátno

Při prohlížení našich mobilních fotoalb se to hemží chlupatými hvězdami, které dělají kotrmelce po obýváku nebo spí s čumákem přilepeným na gauči. A když tenhle čtyřnohý parťák jednoho dne odejde, vyrojí se touha jeho otisk z našeho světa úplně nevymazat, jen ho přetavit do něčeho, co lze vzít do ruky, připnout na řetízek nebo postavit na polici. Právě tady se rodí celý „vzpomínkový průmysl“ pro mazlíčky, kde se mísí sádra, pryskyřice, dřevo i digitální pixely.

Co všechno dnes chovatelé pořizují, aby si uchovali hřejivou stopu svého psa, kočky nebo králíka? A kde se tahle vlna vzala? Pojďme se podívat na fenomén vzpomínkových předmětů, který se z okrajové kuriozity proměnil v běžný rituál posledních let.

Od fotky na lednici k digitálnímu albu

Fotky byly první – nejdřív ty vyvolané v minilabu, dnes spíš velkoformátové tisky nebo stylové fotoknihy. Sociální sítě ale posunuly laťku výš: oblíbené jsou třeba krátké vzpomínkové klipy složené z Instagram Stories se smyčkou oblíbené písničky, nebo digitální rámečky, které střídají snímky mazlíčka s citáty.

Otisk tlapky: suvenýr, který zahřeje

Jednou z nejpopulárnějších fyzických památek je odlitek tlapky. Například Pražské krematorium zvířat nabízí sadu ve dvou barvách hmoty a třech odstínech ručně dělaných rámečků; hmota sama na vzduchu vytvrdne a otisk tak přežije celé dekády. Komu stačí papír, může zvolit jednoduchý otisk nabarvené tlapky. Na řadě e-shopů se navíc prodávají speciální sady, které v jednom rámečku kombinují fotografii se stopou tlapky nebo čumáku – ideální, když nechcete patlat sádru po kuchyni.

Šperky z chlupů, čenichu i popela

Kdo chce mít kousek mazlíčka přímo u srdce, sáhne po šperku. Ještě osobnější level představují přívěsky s otiskem čenichu; výrobci dodají netoxickou hmotu, vy si doma otisknete čumák a oni z něj odlijí miniaturní medailonek. V posledních letech se rozmáhá i šperk s malým množstvím popela – drobná kapsle v přívěsku nebo náramku umožní mít zesnulého parťáka stále při sobě.

Když vzpomínka voní po dřevu – urny, boxy a „stíny“

Urny pro zvířata už dávno nejsou jen nudné vázy. Vyrábějí se například dřevěné boxy s laserově gravírovaným motivem. U nás popel často končí v miniurničkách nebo se část vsadí do tzv. památečního skla, kde se popel zataví přímo do křišťálu – každý kus je originál s certifikátem pravosti.

Živé pomníčky: stromy a dobročinnost

Někteří lidé dávají přednost živé vzpomínce – třeba zasadit strom nebo květiny z popela, případně darovat částku místnímu útulku. Strom dostane QR kód, takže můžete sledovat, kde roste, a pravidelně tam vyrazit na procházku. Dar ve jménu zvířete naproti tomu pomáhá dalším chlupáčům a mnohým majitelům prý usnadňuje dobu smutku, protože se mohou vypovídat mezi čtyřmi tlapkami v útulku.

Jak vybírat a na co si dát pozor

• Materiál a trvanlivost – pryskyřice je lehká a odolná, sádra naopak křehká; dřevo pracuje s vlhkostí, křišťál je věčný, ale dražší.
• Etika produktu – ujistěte se, že šperk či urna pochází z dílny, která nakládá s popelovinami citlivě a nemíchá zakázky dohromady.
• Bezpečnost – pro otisky tlapek či čenichu používejte vždy netoxické hmoty určené pro zvířata.
• Digitalizace – nenechte si fotky jen v mobilu; pravidelně je zálohujte, aby se neztratily třeba při výměně telefonu.

Slovo na závěr

Vzpomínkové předměty nejsou o přehlídce sentimentu, ale o připomenutí vztahu, který mnohdy trval delší dobu než některá lidská přátelství. Ať už si na poličku postavíte odlitou tlapku nebo nosíte tenounký přívěsek s chlupem pod pryskyřicí, jde hlavně o pocit, že váš chlupáč dál běhá někde poblíž – třeba jen v malém stříbrném srdci, které cinkne, kdykoli se rozesmějete.

Zdroje: NPR, The New York Times, youtube