Zajímavá fakta ze světa kolibříků. Umí létat pozpátku a nebojí se ani jestřába

Kolibříci jsou známí svým pestrým zbarvením, hbitými křídly a dlouhým zobáčkem. Ale určitě se toho najde dost, co o těchto malých opeřencích nevíte.

Na světě žije více než 325 druhů kolibříků. V USA hnízdí pouze 8 druhů, ačkoli sem může zavítat až 24 druhů. Zbytek se vyskytuje ve Střední a Jižní Americe a v Karibiku.

Dokáží létat rychlostí 48 km/h, ale při střemhlavém letu mohou dosáhnout až 96 km/h. Kolibřík za letu mávne křídly 50 až 200krát za sekundu a patří do jediné skupiny ptáků, která dokáže letět pozpátku.

Za jejich zářivou barvu může iridescence, díky níž barvy vypadají duhově až metalicky. Barvy se proměňují podle dopadajícího světla a vlhkosti. Mají pouze 1 000 až 1 500 per, což je nejmenší počet ze všech ptačích druhů na světě.

Více než čtvrtinu hmotnosti kolibříků tvoří prsní svaly, které jim pomáhají létat. Neumějí chodit ani skákat, ale když sedí, mohou se pomocí nohou pohybovat do stran. Kolibřík se nadechne asi 250krát za minutu a jeho srdce udeří asi 1200krát. Jeho nulový čich vyvažuje perfektní zrak.

Kalypta nejmenší, která se vyskytuje pouze na Kubě, je nejmenší ze všech kolibříků, měří pouhých 5,7 cm a váží méně než 2 gramy. Průměrná hmotnost kolibříka je asi 3 gramy.

Kolibřík potřebuje každý den sníst přibližně polovinu své tělesné hmotnosti v cukru a za hodinu se nakrmí přibližně 5-8krát. Stráví přírodní sacharózu přibližně za 20 minut s 97% účinností přeměny cukru na energii. Snáší nejmenší vejce ze všech ptáků, měří pouhých 1,3 cm. To však může tvořit až 10 % hmotnosti matky.

Nesají nektar dlouhým zobákem, ale olizují ho rozeklaným jazykem s třásněmi, který mohou použít 10-15krát za sekundu. Zobák kolibříka mečozobce, který se vyskytuje v Andách, může dosahovat délky až 10 cm.

Navzdory své malé velikosti patří k nejagresivnějším druhům ptáků a pravidelně napadají sojky, vrány a jestřáby, kteří zasahují do jejich teritoria.

Kolibříky v České republice sice nepotkáte, ale možná jste se už setkali s motýlem, který je svým zjevem vzdáleně připomíná. Řeč je o dlouhozobce svízelové patřící mezi lišajovité a stejně jako kolíbříci dokáže mávat křídly velkou rychlostí, stát při tom na místě a nektar saje dlouhým sosáčkem. Není divu, že se jí přezdívá český kolibřík.

Zdroj: Bird Spot, Příroda do kapsy