Žena se po 20 letech setkala se šimpanzi, které zachránila. Ti si ji stále pamatují

Podle serveru AnimalChannel jsou lidé nejchytřejším druhem primátů. Ve skutečnosti je lidská inteligence jediným faktorem, který nás odlišuje od ostatních.

Pokud je však známo, že se lišíme inteligencí, pak nikoliv emocemi. Vezměme si jako příklad šimpanze, kteří stejně jako my také dokáží cítit lásku, bolest, smutek a mnoho dalšího.

Tento krásný příběh o přátelství mezi člověkem a skupinou šimpanzů vám jistě vykouzlí slzy na tvářích. Skutečný obraz lásky, na kterou se nezapomíná ani po více než dvaceti letech. Je to vzácný vztah mezi člověkem a skupinou primátů.

Před více než 20 lety se skupina šimpanzů poprvé po dlouhé době ocitla na svobodě. Měli být vypuštěni do útulku na jihu Floridy. Tato ubohá zvířata byla zavřená za studenými mřížemi a byla uvězněna v tmavých ponurých místnostech. Byla odebrána ze svého přirozeného prostředí a použita jako pokusní králíci pro lékařský výzkum.

Čekali dlouhých šest let, než se vrátili do vnějšího světa, kde mohou svobodně žít, jak se jim zlíbí. Tehdy dlouhé čekání konečně skončilo, ale byl tu jeden velký problém… Tito šimpanzi, kteří byli kdysi v klecích, se příliš báli pobytu ve volné přírodě.

Fyziologický stres musel být tak traumatizující, že se báli vyjít na veřejnost. Šimpanzi měli ošetřovatelku Lindu, odbornici na chování zvířat. Její láska a odhodlání ji přivedly k úspěchu v jejím poslání. Výchově osvobozených zvířat věnovala čtyři roky svého života.

Konkrétně se jednalo o mladého samce jménem Sparky, samici jménem Swing a šestiletého šimpanze Dolla. Strávila s nimi nespočet nocí a dní, poskytovala jim útěchu, kdykoli ji potřebovali.

Víc než jen slušný úkryt a pravidelný přísun potravy potřebovali, aby tu pro ně Linda byla. Jako by se cítili nejbezpečněji, kdykoli byla nablízku.

Bohužel pak musela odjet pryč na neurčitou dobu. Jejich jediný zdroj útěchy a opravdové péče byl pryč, bylo to pro ně jako vrátit se znovu do bodu nula.

Po více než 20 letech se však Linda vrátila do útulku, kde dostala příležitost setkat se se zbývajícími šimpanzi. I když se obávala, jestli si ji ještě budou pamatovat, nebo ne. Zeptala se šimpanzů: „Pamatujete si mě ještě?“ Swing se na ni mile usmál, což bylo gesto, které tak nějak znamenalo „ano“. Uplynulo sice už dvacet let, ale krásné vzpomínky stále zůstávaly.

Jejich shledání Lindu dojalo natolik, že nebyla schopna zadržet slzy. Vzájemně se nejsladčeji objímali a byl to okamžik, který si všichni přáli na celý život.

Zdroj: animalchannel.co