Nepravdy o zvířatech: Had není slizký a býka nedráždí červená barva, ale pohyby

Od malička slýcháme různé „pravdy“ o zvířatech, které se předávají z generace na generaci. Jenže některé z nich mají k realitě hodně daleko. Mýty o slizkých hadech, rozzuřených býcích při pohledu na červenou nebo netopýrech útočících na vlasy jsou sice barvité, ale příroda má vlastní pravidla.

Zvířata v nás probouzejí respekt, údiv i obavy. Jsou krásná, tajemná a často nepochopená. A právě tam, kde chybí porozumění, nastupují domněnky a vyprávění, která se šíří rychleji než fakty podložená realita. Vznikají legendy, které zvířata líčí jako nebezpečná, hloupá nebo podivná. Tyto příběhy se pak usadí v našich hlavách jako pravda.

Ale co když had není slizký? Co když býk nevidí červenou? A co když zlatá rybka není zdaleka tak zapomnětlivá, jak se tvrdí? V následujících řádcích si posvítíme na ty nejrozšířenější mýty, které zvířatům rozhodně nedělají dobrou pověst.

Mýtus o slizkých hadech

Představa hada jako studeného a slizkého tvora je zakořeněná hluboko. Mnozí lidé cítí odpor už jen při pohledu na jeho vlnivý pohyb. Tento obraz, ale nemá s realitou nic společného. Hadi mají suchou, pevnou a překvapivě hebkou kůži. Na dotek připomíná jemně lakovanou koženku, žádný sliz, žádná kluzkost.

Pocit odpudivosti může pramenit z jejich tichého pohybu a syčivého zvuku, které v nás spouští přirozený alarm. Filmy a pohádky tomu často ještě přidají. Hadi se v nich objevují jako záporáci, jedovatí a klouzaví. Ale při bližším poznání jde o fascinující tvory, kteří si zaslouží spíše respekt než strach. Dotek s hadem může být pro mnohé nečekaně příjemný zážitek, který dokáže změnit názor během několika vteřin.

Pohyb je to, co dráždí býka

Téměř ikonická scéna z býčích zápasů ukazuje toreadora s rudou látkou v ruce a rozzuřeného býka, který se na něj vrhá s očima navrch hlavy. Veřejnost má jasno, červená barva býky provokuje. Jenže skutečnost je jiná. Býci červenou barvu nerozeznávají. Mají omezené barevné spektrum a odstín, který na nás působí dramaticky, pro ně neznamená vůbec nic.

To, co býka skutečně vyprovokuje, je rychlý a prudký pohyb. Látka mávající před jeho očima je pro něj výzva, kterou nelze ignorovat. Barva hraje roli pouze pro diváky. Symbolizuje krev, drama a silné emoce. Je součástí show a v býkově vnímání nehraje žádnou zásadní úlohu.

Netopýři se lidem vyhýbají

Další často opakovaný mýtus tvrdí, že netopýři se zamotávají lidem do vlasů. Představa nočního tvora, který se vám zachytí ve vlasech a už se ho nezbavíte, děsí nejednu generaci. Ve skutečnosti jsou ale netopýři neuvěřitelně přesní letci. Orientují se pomocí echolokace a dokážou se v letu vyhnout i nejmenším překážkám.

Když vletí do místnosti, působí zmateně, ale to proto, že hledají cestu ven, ne vaši hlavu. Netopýr vás nechce kousnout ani přestylovat účes. Hledá potravu, ne dobrodružství. Je to noční pomocník, který v tichosti likviduje komáry a jiný hmyz. Rozhodně netouží po kontaktu s člověkem.

Ryby mají překvapivě dobrou paměť

Tvrzení, že ryby zapomínají po třech vteřinách, má hodně daleko k realitě. Výzkumy i samotné pozorování ukazují, že ryby nejsou žádné „plovoucí zapomnětlivky“. Pamatují si nejen trasy a události, ale také tváře lidí, kteří je krmí. Některé druhy se dokážou naučit jednoduché úkoly a reagovat na známé podněty.

Zlatá rybka si tak klidně zapamatuje, že když se přiblížíte k akváriu, dostane krmení. Nejde o zázrak, ale o schopnost učit se, pamatovat si a přizpůsobit se. A právě to dělá i z ryb daleko vnímavější tvory, než jsme si možná mysleli.

Skutečný svět je zajímavější než ten smyšlený

Zvířata nás často překvapí. Někdy svou inteligencí, jindy nečekaným klidem a nejvíce tím, jak odlišná jsou od představ, které si o nich vytváříme. Spousta mýtů o zvířatech vznikla prostě proto, že jsme si je špatně vyložili nebo po generace přebírali cizí omyly. A tak jsme hady udělali slizkými, býky naštvanými na červenou a ryby poslali do světa s třívteřinovou pamětí.

Jakmile odhodíme staré představy, začneme zvířata vnímat úplně jinak. a podíváme se na zvířata taková, jaká opravdu jsou, zjistíme, že si nezaslouží strach ani posměch. Jen trochu víc pochopení.

Zdroje: Wikipedie, Reader’s Digest