Prokletý rejsek: Kvůli rychlému metabolismu musí jíst každé 2 hodiny, jinak zemře. V přírodě se dožívá jen několika měsíců
Vypadá jako nevinné klubíčko chlupů, ale žije v neustálém stresu. Rejsek obecný je doslova stvořen k neklidu – srdce mu buší jako o závod, kalorie spaluje rychleji než kolibřík a každé dvě hodiny potřebuje najít něco k snědku. Jinak mu hrozí smrt.
Život na hraně: jídlo každé dvě hodiny, jinak konec
Rejsek obecný (Sorex araneus) je drobný savčí predátor, který si v přírodě musí neustále hlídat čas. Není to kvůli schůzkám nebo predátorům – i když i těch se najde dost – ale proto, že pokud se delší dobu nenají, jeho organismus to nevydrží. Díky extrémně rychlému metabolismu totiž potřebuje potravu několikrát denně – ve skutečnosti každé dvě až tři hodiny. Bez pravidelného přísunu energie mu hrozí doslova smrt hladem.
Jeho apetit je neuvěřitelný: každý den spořádá tolik potravy, kolik sám váží, a někdy i víc. V přepočtu na člověka by to bylo asi jako kdybychom snědli 70 kilo jídla denně. Co se týče jídelníčku, rejsek není vybíravý – loví hmyz, larvy, pavouky, žížaly, ale troufne si i na menší obratlovce.
Krátký, ale intenzivní život
Ačkoli rejsek působí jako neškodný tvor, je to ve skutečnosti sólový, neúnavný lovec. Své teritorium si střeží s agresivitou, která překvapí – cizího rejska okamžitě napadne a vyžene. Komunikují mezi sebou pomocí ultrazvukových pískavých zvuků, které ucho člověka často nezachytí.
V přírodě se rejsek většinou nedožije ani jednoho roku. Jeho rychlé tempo života má vysokou cenu – nejen že ho ohrožují predátoři, ale samotný stres a metabolická zátěž zkracují jeho život. V zajetí, kde má dostatek potravy a žádné přirozené nepřátele, může přežít o něco déle – maximálně kolem dvou let.
Zimní přepnutí: mozek se zmenší, lebka také
Jako by už tak náročný životní styl nestačil, rejsek čelí v zimě dalšímu extrému. Zatímco jiní savci upadají do zimního spánku, rejsek musí dál shánět potravu. Aby přežil nedostatek energie, jeho tělo se přizpůsobí – doslova se zmenší. Vědci zjistili, že během zimy se rejskům zmenší mozek až o 20 %, lebka se smrskne o více než desetinu a ubývá i hmotnost vnitřních orgánů. Na jaře se vše zase vrací k normálu. Je to jedinečný příklad takzvané reverzibilní atrofie v přírodě – tedy schopnosti těla „uspořit“ energii radikální přestavbou.
Malý predátor s velkými zbraněmi
I přes svou velikost není rejsek bezbranný. Má totiž jedovaté sliny, kterými dokáže ochromit menší kořist. Na člověka sice jeho jed nezabírá, ale kousnutí může být nepříjemné, bolestivé a je potřeba ho dezinfikovat. Ačkoliv se to nestává často, rejsek se dokáže v krajní nouzi bránit velmi rozhodně – klidně zaútočí, pokud ho někdo vyruší nebo se cítí ohrožen.
Malý hrdina v trávě
Rejsek je zvíře, které většina z nás nikdy neuvidí. Žije skrytě pod listím, ve štěrbinách nebo pod kameny, aktivní je hlavně v noci. A přesto je součástí složité rovnováhy přírody – jako predátor reguluje populace hmyzu a jeho larválních stádií, a zároveň je důležitou potravou pro dravce.
Možná je malý, možná nenápadný. Ale jeho životní tempo, odolnost a neustálý boj o přežití z něj dělají jednoho z nejpozoruhodnějších savců střední Evropy.
Zdroj: plus.rozhlas.cz, ct24.ceskatelevize.cz
