Paví ocas hraje velkou roli při úspěšném namlouvání

Představte si páva v celé jeho kráse: nádherný vějíř s duhovými oky, třpytící se na slunci. Je to obraz elegance. Jenže pak se ozve jeho hlas – pronikavý, drsný křik, který se nese na kilometry daleko. Staré rčení „šat andělský, hlas ďábelský“ to vystihuje přesně.

Tento kontrast je ale jen začátek. Největší záhadou, která nedala spát ani Charlesi Darwinovi, byla samotná paví vlečka. Proč by evoluce vytvořila něco tak okázalého, co svého nositele dělá pomalým a snadnou kořistí? Vždyť to odporuje principu přežití nejsilnějších.

Právě tato otázka přivedla Darwina k jeho druhé, neméně slavné teorii – pohlavnímu výběru. V evoluční hře totiž nejde jen o to přežít, ale také o to okouzlit partnera a předat své geny dál. Paví ocas tak není břemeno, ale spíše ten nejlepší reklamní poutač v přírodě.

Co je páv vlastně zač?

Páv korunkatý pochází z Indie a patří do stejné rodiny jako bažanti nebo slepice. To, co obdivujeme jako jeho „ocas“, ve skutečnosti ocasem není. Jde o vlečku tvořenou až dvěma sty prodlouženými nadocasními pery, která mohou měřit i přes metr a půl.

Pravý ocas je mnohem menší, nenápadný a slouží jako opora, když samec svou nádheru roztáhne. Tato paráda je navíc dočasná. Po jarních námluvách ji samci shodí a nová, ještě krásnější, jim naroste až na další sezónu.

Rozdíl mezi samcem a samicí je obrovský. On je ztělesněním barev, ona je záměrně nenápadná, v odstínech hnědé a šedé. Není to proto, že by byla „ošklivější“, ale protože musí dokonale splynout s okolím, když sedí na vejcích. Její kamufláž je klíčem k přežití nové generace.

Za oslnivou fasádou je páv navíc překvapivě schopný tvor. Je všežravec, ale také zdatný lovec. V Indii je ceněn za to, že dokáže zabíjet i jedovaté hady, jako jsou kobry. A svým křikem funguje jako spolehlivý „živý alarm“.

Proč se samicím líbí tak nepraktická věc?

Darwinova teorie pohlavního výběru říká, že o partnera se bojuje buď přímo (souboje jelenů), nebo se snažíte zaujmout (paví tanec). Proč si ale paví samice vybírají samce s tak handicapujícím znakem? Existuje několik teorií:

1. Princip handicapu: Jen ten nejzdravější a nejsilnější samec si může dovolit takovou zátěž. Vlečka je poctivým signálem „dobrých genů“ – kdo s ní přežije, musí být opravdu kvalitní jedinec.
2. Hypotéza „sexy syna“: Pokud si samice vybere samce s nejhezčí vlečkou, její synové budou pravděpodobně také atraktivní a budou mít úspěch u dalších samic. Preference krásy se tak dědí spolu se znakem samotným.
3. Ukazatel zdraví: Kvalita a symetrie vlečky, lesk barev a absence poškození mohou signalizovat odolnost vůči parazitům a nemocem.

Dnešní věda ukazuje, že je to ještě složitější. Samice pravděpodobně nehodnotí jen jeden znak (třeba počet ok), ale celkový dojem – vzhled, tanec, hlas, a dokonce i vibrace.

Symfonie svádění: Víc než jen krása

Paví barvy nejsou dílem pigmentů, ale fyziky. Jde o tzv. strukturní zbarvení. Mikroskopické struktury na povrchu per lámou světlo podobně jako mýdlová bublina a vytvářejí tak neustále se měnící duhový třpyt. Nedávno vědci navíc zjistili, že paví tok není jen vizuální show.

Když samec třese svou vlečkou, nevytváří jen šustění, ale také nízkofrekvenční zvuk a vibrace (infrasound). A k čemu má páv korunku na hlavě? Ukázalo se, že funguje jako anténa, dokonale naladěná na příjem těchto vibrací. Samec tak vysílá vibrační poselství, které samice vnímá jako intimní „píseň lásky“ a ostatní samci jako varování.

Páv a člověk: Od boha k pečínce

Páv zanechal hlubokou stopu v lidské kultuře. V Indii je národním ptákem a posvátným zvířetem spojeným s bohy a plodností. Ve starověkém Řecku a Římě byl symbolem královny bohů Héry. V křesťanství se díky víře, že jeho maso se nekazí, stal symbolem vzkříšení a věčného života. Zároveň se ale jeho okázalost spojila s pýchou a marnivostí, jak známe z rčení „pyšný jako páv“.

A největší paradox? Navzdory svému posvátnému statusu byl po staletí považován za vrcholnou delikatesu na hostinách králů a šlechty. Jíst páva nebylo o chuti (jeho maso je prý tuhé), ale o demonstraci moci a bohatství.

Příběh páva nám ukazuje, že krása v přírodě není jen marnivost. Je to složitý jazyk, strategie a mocný motor evoluce, jehož hloubce teprve začínáme rozumět.

Zdroje: priroda.cz, stoplusjednicka