Rozumíte svému králíkovi? Pokud dupe, může mít z něčeho strach. Panáčkování zase signalizuje touhu po jídle

Mnoho lidí si myslí, že králík je jen tichý a nenáročný mazlíček. Opak je pravdou. Váš ušatý společník s vámi neustále komunikuje, jen k tomu nepoužívá slova.

Abyste mu porozuměli, stačí pochopit jediný, ale naprosto zásadní princip: králík je kořist. Tento fakt vysvětluje, proč je od přírody plachý, proč dokáže mistrně skrývat bolest a proč pro něj vaše ruka shora může vypadat jako stín dravce. Jakmile začnete vnímat svět jeho očima, odemknete si cestu k hlubokému přátelství.

Šťastný ušák: Jak poznat radost?

Pozitivní emoce mají mnoho podob, od tichého klidu po explozivní štěstí. Známkou naprosté pohody je, když se králík cítí bezpečně, leží zcela uvolněně, někdy natažený jako „placka“ nebo se komicky svalí na bok, jako by omdlel. Tento „flop“, při kterém odhaluje zranitelné břicho, je projevem absolutní důvěry.

Čistou radost ze života pak projevuje akrobatickými kousky, kterým se říká „binky“ – jsou to bláznivé výskoky do vzduchu, často doprovázené vykopáváním nožek a vrtěním hlavou. Když ho hladíte a je spokojený, můžete slyšet tiché, jemné cvakání nebo vrzání zubů, což je jeho verze kočičího předení a signál nejvyššího blaha. Absolutní vrchol a největší poctu vám pak prokáže, když vás začne olizovat.

V králičím světě je vzájemná péče projevem rodinného pouta, takže vám tím dává najevo, že jste jeho nejbližší a bezmezně vám důvěřuje.

Když se zlobí nebo bojí: Varovné signály

Králík se k agresi uchyluje až jako k poslední možnosti a než kousne, dá vám několik varování. Jasným znamením, že je ve stresu nebo si brání své území, je tiché vrčení a uši sklopené dozadu k tělu. Tím říká: „Přestaň, nebo se budu bránit.“

Pokud je toto varování ignorováno, může přijít hlasité a silné dupnutí zadní nohou. V přírodě je to instinktivní alarm, doma ale často vzkaz přímo pro vás: „Tohle se mi nelíbí a už toho mám dost!“ V situaci obrovského strachu se naopak může stát, že doslova zkamení, přitiskne se k zemi a vytřeští oči, aby se stal neviditelným.

Je ale naprosto klíčové rozlišit strach od bolesti. Pokud váš jindy hodný králík začne být apatický, nahrbený, odmítá jídlo a hlasitě skřípe zuby, pravděpodobně prožívá silnou bolest a je třeba neotálejte a okamžitě navštívit veterináře.

Co se děje v králičí hlavě?

Některé projevy jsou o zvědavosti, instinktech, a bohužel i o nudě. Když se králík postaví na zadní, buď zvědavě zkoumá okolí, nebo si prostě žebrá o pamlsek, protože ví, že je v této póze roztomilý. Hrabání a kousání má v genech, souvisí se stavbou nor.

Pokud ale váš králík systematicky hrabe koberec nebo kouše mříže klece, není to projev zloby. Je to zoufalé volání: „Nudím se! Potřebuji víc prostoru a nějakou zábavu!“ A když si všimnete, že si otírá bradu o nábytek, hračky nebo o vás, tak si pomocí pachových žláz na bradě jen označuje své teritorium a říká tím: „Tohle všechno je moje a cítím se tu bezpečně.“

Jak se stát králičím tlumočníkem?

Klíčem ke spokojenému soužití je vaše reakce. Pokud je králík vystrašený, buďte klidní a dejte mu prostor. Mluvte na něj tiše a sedejte si k němu na zem, abyste nepůsobili jako hrozba.

Nejdůležitější je boj s nudou. Místo toho, abyste se zlobili na zničený nábytek, poskytněte mu alternativu. Větve ovocných stromů na okus, kartonové krabice na trhání, ruličky od toaletního papíru naplněné senem nebo prolézací tunely ho zabaví na dlouhé hodiny.

Pamatujte, že budování důvěry je cesta, která vyžaduje trpělivost. Když se ale naučíte naslouchat tiché řeči svého ušáka, získáte toho nejlepšího a nejoddanějšího přítele, jakého si můžete přát.

Zdroje: kralicidenik, primanapady, ifauna