Neznámá zvířecí historie: V USA chtěli nechat netopýry roznášet zápalné bomby
Na bitevních polích světových konfliktů hrála zvířata často větší roli, než by se mohlo zdát.
Někdy byli věrnými společníky a zachránci, jindy pouhými nástroji válečných experimentů, nad kterými dnes zůstává rozum stát. A právě tady se otevírají dvě zcela odlišné kapitoly – hrdinství arabského koně Marenga a děsivě absurdní plán Američanů nasadit do boje netopýry vybavené zápalnými bombami.
Marengo: kůň, který psal dějiny po boku Napoleona
Vezměme to nejdřív z té romantičtější stránky. Napoleon Bonaparte, slavný vojevůdce, měl svého věrného společníka – malého, ale houževnatého arabského hřebce jménem Marengo. Tento kůň byl původem z Egypta a stál při císaři v těch nejzásadnějších momentech jeho vojenské kariéry.
Marengo se účastnil slavných bitev, jako byly Austerlitz, Jena‑Auerstedt, Wagram i osudné Waterloo. Přestože během tažení utrpěl osm zranění, nikdy neztratil svou spolehlivost a klid, dokonce ani v těch nejchaotičtějších chvílích. Když se Napoleon v bitvě u Waterloo pokoušel vést své vojsko i přes zdrcující tlak protivníka, byl to právě Marengo, kdo mu umožnil orientovat se v bitevním zmatku a udržet velení až do poslední chvíle.
Nakonec padl Marengo po bitvě do britského zajetí. I přesto zůstal symbolem odvahy, loajality a neuvěřitelného pouta mezi člověkem a zvířetem, které dokázalo ovlivnit dějiny.
Netopýři s bombami: šílený plán druhé světové války
Úplně jiný příběh vypráví o tom, jak se ušlechtilá zvířecí statečnost mění na lidský cynismus. V průběhu druhé světové války totiž americká armáda testovala neobyčejně riskantní a bizarní projekt – nasazení netopýrů jako nosičů zápalných bomb.
Plán, který dostal název Bat Bomb, měl fungovat takto: v hermeticky uzavřeném válci bylo naskládáno přes tisíc hibernovaných netopýrů, každý s malou zápalnou náloží na těle. Po shození bomby z letadla se válec v určité výšce otevřel, netopýři se probudili a rozlétli se hledat úkryty ve stodolách, domech a dalších stavbách – zejména v Japonsku, kde byla většina měst z velké části dřevěná. Jakmile se usadili, nálože měly zažehnout požáry a způsobit rozsáhlé škody.
Testy ukázaly, že myšlenka není úplně nereálná – při cvičných experimentech v Novém Mexiku se netopýři skutečně uchytili v konstrukcích a zapálili několik budov. Jenže projekt měl i své stinné stránky: logistická náročnost, problém s načasováním probuzení zvířat a hlavně morální otazníky kolem využívání živých tvorů jako zbraní. S příchodem atomových bomb byl nakonec tento experiment zcela odložen.
Dvě tváře zvířecí role ve válkách
Zatímco Marengo zosobňuje sílu, vytrvalost a věrnost zvířete, které se stalo partnerem a spojencem vojevůdce, netopýři s bombami ukazují druhý, temnější extrém – zvíře jako nástroj zkázy bez ohledu na jeho přirozenost.
Oba příběhy mají společný rys: lidský impuls využít zvířata k dosažení svých cílů. Rozdíl je v tom, zda v nich zvířata hrají roli partnera, nebo pouhé munice.
Od malého arabského koně, který pomáhal měnit průběh bitvy, až po tisíce netopýrů, z nichž chtěli udělat živé zápalné střely – historie ukazuje, jak nečekaně se mohou zvířata stát součástí válečných strategií. Některé příběhy nás naplňují úctou, jiné vyvolávají hrůzu. Obě strany mince ale stojí za připomenutí, protože i zvířata psala kapitoly našich dějin.
Zdroj: napoleon-series.org, en.wikipedia.org, quora.com, Warfare history network
