10 zajímavostí o divoké kočce manul
Kočka pallaská neboli manul je menší divoká kočka známá svým neobvyklým a rozkošným vzhledem. Charakterizuje ji zploštělý a zakulacený obličej, zavalitá postava a huňatost, díky níž působí robustně a plyšově. Tato kočka se jen tak nenechá pohladit od lidí, jelikož působí zlým a ošklivým dojmem a není určena pro domácí chov, píše Wired.
Pallasovu kočku můžeme nazvat také manul. Slovo manul pochází z mongolštiny. Vědecký název Otocolobus má původ z řečtiny a značí v překladu kočku jako „ošklivá ušatá.“ Podle německého přírodovědce Petera Pallase, po němž se kočka jmenuje, byla popsaná jako předchůdce domácího perského plemena kvůli své dlouhé srsti, robustní postavě a zploštělému obličeji.
Huňaté a dlouhé chlupy vytváří iluzi velikosti. Pallaské kočky se zdají být větší a těžší, než doopravdy jsou. Může za to zavalitá postava a dlouhá, hustá srst. Ovšem reálně jsou velké jako kočky domácí. Jejich délka těla měří až 26 centimetrů a hmotnost se pohybuje jen kolem 10 kilogramů.
Oproti ostatním kočkám má Pallasova kočka neobvyklé zornice, které se stahují do malých kruhů, nikoli do svislých štěrbin.
Pallaské kočky jsou náročné a závislé na svém životním prostředí. Vyskytují se v celé střední Asii, od západního Íránu až po západní Čínu. Kočky pallaské upřednostňují chladné a suché prostředí skalnatých stepí a pastvin v nadmořských výškách do 6 000 metrů.
Pallaské kočky se chlubí nejdelší a nejhustší srstí ze všech koček. Jejich břicho a ocas pokrývá téměř dvakrát delší srst než na horní straně a po stranách těla. Díky tomu se v zimě kočky udržují v teple při lovu na sněhu. Podle ročního období se mění jejich délka a hustota srsti. V zimě je delší a těžší.
I barvy srsti se u Kočky Pallas během ročního období mění. V zimě mají srst šedivější a jednotnější, naopak v létě mají více pruhů a okrových barev v srsti. Ocas je zbarvený černými kroužky, na čele mají roztroušené černé skvrny a od očí po tvář se jim táhnou tmavé pruhy.
Kočky Manul jsou velké samotářky. Mají své teritorium, samci i samice si pachově značkují své území v okolí asi dvou až tří kilometrů. Kočky pallaské pobývají v jeskyních, štěrbinách a norách jiných zvířat a na lov odcházejí za soumraku.
Mají velmi krátké období pro rozmnožování. Samice jsou v říji pouze 26 až 42 hodin, a to je méně než u většiny koček. Páření probíhá v únoru a březnu a samice rodí v dubnu a květnu. Porodí dvě až šest koťat. Už ve čtyřech měsících jsou koťata téměř samostatná. Napřed loví se svou matkou a v šesti měsících dosahují dospělé velikosti. Pářit se mohou již ve věku deset až jedenáct měsíců.
Pallaské kočky svou kořist pronásledují v prostředí krátkého porostu a skalnatého terénu, kde se kryjí a číhají či vyčkávají u vchodů do nor a pak se na kořist vrhnou. Obětí kočky jsou především štiky a další drobní hlodavci, nebo ptáci a příležitostně hmyz.
Tyto kočky nejsou dobrými a rychlými běžci. Je to kvůli svému robustnímu tělu, které jim neumožní se rychle pohybovat. Proto jsou jejich útočištěm balvany nebo malé štěrbiny.
Kočky Manul vydávají mnoho různých zvuků. Během páření ječí nebo vrčí a vydávají zvuky podobné malým psům. Dokonce i neobvykle mohou vrnět.
Zdroj: redakce, YouTube, Wired